Plzeňské městské dopravní podniky (PMDP) se dohodly s pražskými kolegy na odkoupení motorového dvounápravového vozu Ringhoffer (tzv. „dvoutisícovák“) původního pražského ev. č. 2170 (nyní pod služebním číslem 4223), který je deponován ve střešovické vozovně (muzeu MHD). Pražský DP pro vozidlo z roku 1929 neměl využití, neboť ve sbírkovém fondu historických tramvají i mezi vozidly určenými pro komerční jízdy by byla tramvaj duplicitní.
Plzni naopak tramvaj tohoto typu ve sbírce chybí a jediným vozem „staré konstrukce“ (tedy dvounápravový obousměrný vůz předválečné konstrukce), který má západočeská metropole k dispozici, je vůz ev. č. 18 z roku 1899 („Křižík“), který by ale PMDP chtěly s ohledem na jeho stáří (příští rok bude mít tramvaj 120 let) již šetřit.
V Plzni bychom v minulosti nalezli celkem 22 tramvají „pražského střihu“, které vyrobila vagónka Ringhoffer na Smíchově. Většina těchto vozů byla do Plzně dodaná jako ojetá, několik tramvají však bylo zcela nových. To by například případ hned prvních dvou vozů z vagónky Ringhoffer ev. č. 38 a 39 z roku 1929. Elektrickou výzbroj vozidel dodala plzeňská Škodovka, která také figurovala coby finální dodavatel vozů, vozová skříň ale měla původ v Praze, přičemž vzhledovou příbuznost s pražskými vozy nemohly plzeňské tramvaje zapřít.
V roce 1930 bylo zakoupeno dalších osm motorových vozů (v Plzni pod ev. č. 46–53), které však byly pořízeny již jako ojeté (r. v. 1898–1901), nicméně před uvedení do provozu (s výjimkou jednoho z vozů byly všechny tramvaje v Plzni zprovozněny až v průběhu let 1931 a 1932) byla na tramvajích provedena generální oprava pojezdu a brzdového zařízení (a to přímo u původního výrobce – vagónky Ringhoffer) a úprav se dočkaly i vozové skříně, u nichž například došlo k výměně původních osmi oken v bočnicích za čtyři velká okna s širšími sloupky, anebo ke zvětšení čelního skla. Úpravy vozové skříně provedla plzeňská firma Brožík. Tramvaje se pak v Plzni udržely v provozu s cestujícími do roku 1962.
V roce 1933 byly dodány další dva nové vozy ev. č. 54 a 55 v kombinaci vozové skříně Ringhoffer a výzbroje Škoda. Tyto tramvaje se až na detaily (například provedení oken) na první pohled neodlišovaly od tramvají dodávaných do Prahy.
Smíchovská vagónka dodávala vozidla do Plzně také dál v letech 1938–42, zde se však jednalo již o vozidla odlišné konstrukce, pro které se vžilo pojmenování Trabuko. V našem výčtu dvaadvaceti vozů „pražského typu“ ovšem ještě 10 tramvají chybí. Šlo o vozidla, která byla pořízena opět jako ojetá, a to až po druhé světové válce. V letech 1952–53 bylo zakoupeno celkem 8 pražských vozů původem z let 1908, 1909 a 1926 (pouze jeden vůz). Tyto tramvaje obdržely v Plzni ev. č. 72–79. Jeden z těchto vozů si to v roce 1972 namířil zpět do Prahy, kde dnes pod svým původním ev. č. 240 slouží ke komerčním jízdám. Další dvě tramvaje – původních pražských ev. č. 2077 a 2081 z roku 1927 – zamířily do Plzně až v roce 1972 a v Plzni cestující nikdy nevozily, neboť sloužily jen jako služební. Obě tramvaje měly být přečíslovány na ev. č. 80 a 81, nicméně jen na voze ev. č. 80 se plzeňské číslo skutečně objevilo (vůz ev. č. 2081 poměrně brzy vyhořel a zrušen byl již v roce 1975).
Vůz ev. č. 80 vydržel v Plzni až do roku 2000. Původně měl být zamýšlen jako historické vozidlo, k jeho repasi ale nedošlo a PMDP nakonec využily nabídky se vozidla zbavit, když jej odprodaly soukromé osobě. Ta jej nechala rekonstruovat do pražského provedení a dnes můžeme tramvaj vídat coby kavárnu s původním pražským číslem 2077 na Václavském náměstí. V rámci rekonstrukce však byla skříň vozidla rozšířena, takže historická hodnota byla znehodnocena.
Po letech se však Plzeň k myšlence zachování vozidla konstrukce vagónky Ringhoffer vrátila. Nahrála tomu skutečnost, že pražský DP by uvítal uvolnění kapacity v areálu muzea a depozitáře ve Střešovicích, kde byl deponován i vůz ev. č. 4223 (ex-2170), jenž bezpochyby má historickou hodnotu (ostatně tramvaj oslaví příští rok 90. narozeniny), nicméně pro potřeby sbírkového fondu DP Praha ani pro komerční jízdy se vůz coby duplicitní nehodí. Proto došlo k dohodě, že tramvaj bude odprodána do Plzně, kde by měla výhledově projít opravou. Typově vozidlo přibližně odpovídá vozům, které Plzeň pořídila jako nové v letech 1929 a 1933 (ev. č. 38, 39, 54 a 55). Nepředpokládá se však, že by nyní zakoupená tramvaj symbolicky obdržela číslo jednoho z těchto vozů (a ve sbírce ho tak zastupovala), ale že vůz obdrží ev. č. 82, tedy další v pořadí čísel, jež by teoreticky příslušelo dalšímu z pražských vozů.
Kupní cena za historickou tramvaj (která je sice pojízdná, nicméně vyžaduje náročnou opravu) byla 372.100 Kč (bez DPH). Smlouva mezi oběma DP byla podepsána dne 10. 7. 2018, k převozu do Plzně by mělo dojít do 30 dnů.
Libor Hinčica, odborná spolupráce: Jiří Rieger
