Od 7. března 2018 jezdí v Petrohradě tramvaje soukromé společnosti TKK (Transportnaja Koncessionnaja Kompanija; Транспортная Концессионная Компания). Následujícími řádky se podíváme na aktuální stav projektu, který nese název “Čižik”, v překladu “čížek” či doslova “čížeček”.
Co je a co není
Projekt Čižik jsme si obsáhleji uvedli v ČsD 4/2017, o představení vozidel bylo pojednáno na webu již více než před rokem. Nyní jsme se podívali přímo na místo.
Stručně připomeňme, že projekt Čižik předpokládá přechod čtyř tramvajových linek 8, 10, 59, 64 v (severo)východní části Petrohradu do rukou soukromého dopravce, výše zmíněné společnosti TKK. Ta městu slíbila v Krasnogvardějskem rajonu revoluci v dopravě, nicméně revoluce nabrala zpoždění, a tak Petrohrad letos v zimě dokonce zvažoval vypovězení smlouvy a dokončení projektu jiným subjektem, ačkoli se sám do tohoto dobrodružství směle vydal a měl by si tedy spíše nejprve sypat popel na hlavu sám. Nakonec se ale strany podle očekávání usmířily a Čižik může směle pokračovat v realizaci.
Projekt zahrnuje obnovu veškeré infrastruktury, na které jsou ony čtyři linky provozovány, a dále dostavbu nedokončené vozovny na Industrial’nom prospektě a větve k ní a krátkého úseku od Novočerkasskogo prospekta k Ladožskému nádraží. Součástí prací je i přestavba přestupního terminálu Malaja Ochta a provozního zázemí při Novočerkasskom prospekte. Celou situaci zachycuje mapka níže i popisky k ní.
Poslední z 23 tramvají Stadler Metelica má dorazit do Petrohradu ještě tento rok, zatím jich ale stejně není tolik potřeba, neboť tramvaje zatím působí pouze na lince 8 a jedna z nich je například ještě zabalená v přepravním ochranném obalu. Příchod soukromého dopravce vyvolal otázku, co s tramvajovými linkami 7, 10 a 30, které do jeho působiště zasahují, ale nebude je provozovat. Linka č. 30 již byla zrušena od 22. 9. 2018 kvůli trhání kolejnic na úseku ul. Kommuny – Rževka a zdá se, že napořád, tudíž v tomto případě je asi problém vyřešen. Na konečnou Rževka jezdívala i linka č. 64, která začínala na Ladožském nádraží, ale zrušena byla už v polovině roku 2017, a obnovovat ji bude už soukromý dopravce. Linka č. 10, která jezdila téměř okružní trasu Malaja Ochta – Ladožské nádraží (úplnému okruhu bránil chybějící úsek po ulici Granitnoj, který nyní staví koncesionář), byla přesměrována na konečnou ulica Kommuny, kde tradičně končila linka č. 7. Jakmile se stavební práce projektu Čižik rozšíří, budou linky č. 7 a 10 zkráceny do místa, kde je rozhraní s “hnízdištěm” Čižika, tj. na ulici Peredovikov. Tam také zřejmě budou linky č. 7 a 10 ukončovány i v budoucnu, v případě “sedmičky” proto, aby privátnímu dopravci nekonkurovala (jak bude přesně řešena 10, která má patřit do sféry Čižika, ale obsluhuje dnes trasu, která je v každé polovině spravovaná jiným subjektem, není jasné). Aby koncesionáři nastavená ekonomika vycházela, město mu dále vyjde vstříc tím, že mu nebude konkurovat na stejných trasách autobusy.
Projekt Čižik působí s moderní infrastrukturou (mnoho komponentů je od západoevropských výrobců) i vozidly vskutku pokrokově. Město Petrohrad sice třeba oproti takové Moskvě vykazuje obecně lepší úroveň tramvajové infrastruktury, nicméně zejména úroveň vozidel je spíše bídná a tramvaje se tak, často v kombinaci se zácpami, městem povětšinou plouží, a to i tam, kde mají vlastní oddělené těleso. Proto není nezvyklé vidět i téměř prázdné tramvaje, a to i když mají jen sólo podobu a i když jedou v místech, která si na přepravní poptávku rozhodně stěžovat nemusí. Naproti tomu čižici, se svou neobvyklou délkou přes 33 m, si na nezájem cestujících rozhodně stěžovat nemohou, přestože mají stanoveny, opět na rozdíl od většiny petrohradských tramvajových linek, velmi krátké intervaly (+– 5 minut). Nemůže být divu, na lince č. 8, po které jezdí, jsou rychlejší než silniční doprava a komfort, který nabízejí, je daleko i za modernějšími počiny místní produkce. Interiér, s polstrovanými a pohodlnými sedadly, působí díky barevné kombinaci pozitivně až vesele (stejně jako exteriér) a je nezvykle čistý i přes trvalé návaly cestujících. Klimatizace, topení i Wi-Fi fungují na jedničku, odbavovací systémy rovněž. Tramvaj je rovněž tichá. Projekt Čižik je integrován s ostatní MHD, tudíž cestující s předplatní jízdenkou změnu dopravce řešit nemusí. Kdo nemá jízdenku, může si ji dokoupit v automatu ve voze, který přijímá i bankovky.
Je sice otázkou, proč město není schopné projekt realizovat vlastními silami, na druhou stranu je ale třeba jej pochválit za to, že se do riskantního počinu pustilo, protože výsledky jsou na ruské prostředí, alespoň prozatím, mimořádné dobré.
Text a neoznačené foto: Vít Hinčica
