Zhruba 55tisícové město Sanremo ležící na pobřeží Ligurského moře, nedaleko Francie, je dalším italským sídlem, které se pokusí podpořit trolejbusovou dopravu. Ještě před rokem se přitom zdálo, že se dlouhodobě upadající provoz dočká zániku. Nyní se pro italské Ministerstvo dopravy a infrastruktury vyhotovuje žádost o podporu na modernizaci místní sítě, která zasahuje do několika dalších sídel nacházejících se podél pobřeží daného moře.
V dubnu roku 1942 byl mezi Sanremem a od něj západně ležící obcí Ospedaletti otevřen první, 9,5km měřící úsek trolejbusové trati, která po dvou prodlouženích spojila východně ležící město Taggia (dnes asi 14 tisíc obyvatel, trolejbusy sem dorazily roku 1948) se západně ležícím městem Ventimiglia (dnes přes 24 tisíc obyvatel, trolejbusy sem dorazily roku 1951). Sanremo, které je čtvrtým největším městem oblasti Ligurie, tedy nakonec zůstalo nácestným bodem. Trolejbusy měly za úkol nahradit dvě tramvajové tratě, a sice Ospedaletti – Sanremo – Taggia otevřenou roku 1913 a uzavřenou roku 1942 a Ventimiglia – Bordighera otevřenou roku 1901 a uzavřenou roku 1936. Mezi obcemi Ospedaletti a Bordighera, které jsou od sebe vzdáleny zhruba 8 km, tramvaje nejezdily, neboť se místním představa zavedení tramvajových kolejí svého času nezamlouvala. Trať z Ospedaletti do Taggie se po krachu newyorské burzy nenacházela v dobré kondici – ostatně její nedaleká “sestra” kvůli ekonomické krizi přestala jezdit již zmíněného roku 1936 – a jejího provozovatele, společnost Società Tranvie Elettriche Liguri, ovládl nakonec Fiat. Ten také k zavedení trolejbusů, o kterých se spekulovalo jako o možné náhradě tramvají již před jeho příchodem, zavelel a dne 21. dubna 1942 proto došlo ke “střídání stráží”.
V 50. letech dosáhla délka sítě 29 km a síť tím byla na svém vrcholu, nicméně mezi léty 1964 až 1981 se spekulovalo o jejím zániku, protože se nepořizovala žádná nová vozidla a ani nepodnikaly žádné větší investice do obnovy infrastruktury. Teprve v 80. letech se situace změnila a do roku 1993 nakonec přišly téměř 3 desítky vozidel, což však nevedlo k tomu, aby se trolejbusová doprava udržela v popředí zájmu místních samospráv po delší dobu.
Kvůli stavbě nové železniční stanice Taggia a přestavbě okolí přestaly roku 2001 jezdit trolejbusy na lince “T” mezi Taggií a Sanremem a v provozu tak zůstaly dvě trolejbusové linky, a to městská “U” La Brezza – Villa Helios a meziměstská “V” Sanremo – Ventimiglia (nám. Costituente). Troleje nebyly na třech místech v Taggii a Sanremu (v místech nových kruhových objezdů, nebo paradoxně až za nimi) obnoveny, ačkoli se jedná o několik málo stovek metrů a zbytek trati ze Sanrema do Taggie byl ve vynikajícím stavu.
Na nadále provozované části infrastruktury pak provoz začal postupně uvadat a intervaly se čím dál více prodlužovaly, přičemž tradicí se stalo neprovozovat trolejbusy večer i v některé dny, typicky o státních svátcích. Přítomnost moře dává mezi Sanremem a Ventimiglií trolejbusové trati, která nebyla od první poloviny 80. let obnovována a objevovalo se na ní čím dál méně vozidel, zabrat. Počet vozidel v provozu se začal zmenšovat, až jich má být dnes provozuschopných pouze pět, všechny typu Breda 4001, série 1700 (z původního počtu 13), z roku 1992. Odstaveny mají být dlouhodobě i oba 12m Solarisy z roku 2007, pro které se nedaří delší dobu sehnat náhradní díly. Loni na podzim oznámil provozovatel Riviera Trasporti, že trať mezi Sanremem a Taggií snese…
Ministerstvo jako spasitel?
O to víc ale překvapila zpráva z ledna 2019, že svitla místním trolejbusům naděje. V rámci loňského podpůrného programu výše zmíněného ministerstva, které je trolejbusům tradičně nakloněné, se je možné ucházet o dotace na modernizaci trolejbusových provozů. Tato dotace je ovšem určená sídlům s více než 100 tisíci obyvatel, což však Sanremo evidentně nemá. Sanremo se tedy pokusilo spojit síly s dalšími obcemi a městy po trase, kterými jsou Ventimiglia, Camporosso, Vallecrosia, Bordighera, Ospedaletti a Taggia, a spolu s nimi se rozhodlo podat na ministerstvo žádost o pomoc. Cílem žádosti je získat 20 až 25 milionů eur, díky kterým by bylo jednak pořízeno 16 krátkých parciálních trolejbusů. Baterie těchto vozů by měly umožnit autonomní provoz v délce alespoň 3 km na každých 10 km trasy, což by mělo bohatě stačit na obsluhu přerušených úseků v Taggii a případné zajíždění trolejbusů do dalších oblastí. Dále má být z uváděných peněz nahrazeno zhruba 1 800 sloupů podél funkční trati a vyměněna kompletně trolej, nadto vše by se pak měly provést ještě některé další investice.
Zatím nejsou zprávy o tom, že by se trať do Taggie snesla. Proč se nenavrhuje obnova oněch krátkých přerušených úseků, kde se jedná v součtu jen o pár set metrů trolejí, zůstává záhadou. Opět tedy nezbývá než sledovat, co vše se nakonec z oznámené akce vyklube.
Text: Vít Hinčica
Titulní foto: autobusweb.com
