Švýcarský Stadler byl oficiálně vyhlášen vítězem obřího kontraktu na obnovu vozového parku příměstské železnice v Berlíně. V první fázi má firma dodat „pouze“ 382 vozů, které budou tvořit 85 čtyřvozových a 21 dvouvozových jednotek. V rámci opce je pak možné dokoupit dalších 998 vozů.
Systém S-Bahnu v Berlíně je zcela odlišný od „ESKA“, které známe z českých železnic, a unikátní je i v rámci Německa. Provozovatelem sice historicky byly vždy Německé dráhy (DR, později DB), jež jsou 100% vlastníkem i současného dopravce S-Bahn Berlin GmbH, nicméně když se ve 20. letech 20. století rozhodovalo o elektrifikaci příměstských drah v Berlíně, byl zvolen systém se stejnosměrným napětím (750 V DC) s napájením z postranní kolejnice, tedy systémem, jež je typický pro podzemní dráhy. Podobné řešení pak v rámci Německa použil ještě Hamburk. Díky zvolenému řešení se z berlínského S-Bahnu stal zcela svébytný systém s vlastní infrastrukturou, kterou nevyužívají jiné vlaky.
První elektrifikovaný úsek berlínského S-Bahnu byl uveden do provozu dne 8. 8. 1924. Do počátku druhé světové války bylo elektrifikováno 294,8 km. Závěrem války však byla nemalá část infrastruktury zničena a velkou ranou pro berlínský S-Bahn bylo finální rozdělení města stavbou Berlínské zdi, díky čemuž v západní části města došlo postupně k zastavení provozu na 7 z deseti linek. Ve východní části sektoru se však systém dále rozvíjel a po znovusjednocení města začala doprava příměstskými vlaky nabývat na významu. Zatímco v roce 1991 přepravil S-Bahn 193 mil. pasažérů, v roce 2006 to bylo už 371 mil. pasažérů a v roce 2014 dokonce takřka 414 mil. pasažérů. S-Bahn Berlin je tak dnes jedním z nejdůležitějších dopravních prostředků v Berlíně, který je svým charakterem i četností spojů plně srovnatelný s berlínským metrem. Vždyť podzemní dráha provozována berlínským DP (BVG) přepraví „jen“ o cca 100 mil. pasažérů ročně více než systém S-Bahnu. V plánech sítě veřejné dopravy jsou pak linky S-Bahnu i metra stavěny na totožnou úroveň a jediným rozlišovacím znakem je v podstatě pouze označení linek písmeny S (pro S-Bahn) či U (pro metro).
Berlínský S-Bahn má dnes 331,5 km tratí a 166 stanic, z nichž 75 km a 33 nádraží leží na území spolkové země Brandeburg (Braniborsko), zbytek pak přímo v Berlíně. Na tratích je provozováno dohromady 15 linek. V provozu jsou tři typy souprav řad 480, 485 a 481. Nejstarší pocházejí z počátku devadesátých let. Řada 485 byla původně určena pro systém ve východním Berlíně, řada 480 pak v západním sektoru. Vozy řady 481 pak pocházejí z let 1996–2004 a tvoří dnes nejpočetnější flotilu vozidel linek S.
Pro další obnovu vozového parku vypsala společnost S-Bahn Berlin GmbH výběrové řízení předpokládající dodání 85 čtyřvozových a 21 dvouzovových vlaků s opcí na dalších takřka tisíc vozů. Vítězem tendru byla oficiálně dne 22. 12. 2015 potvrzena společnost Stadler. Ta má výrobu prvních 10 předsériových jednotek zajistit ve svém závodě Berlin Pankow do roku 2020. Všech 106 vlaků má být předáno do října 2023. Postupně se předpokládá, že budou na linky nasazovány vlaky podle následujícího harmonogramu:
1. 1. 2021: S47 (Spindlersfeld – Tempelhof / Südkreuz (– Bundesplatz));
1. 7. 2022: S46 Königs Wusterhausen – Hauptbahnhof;
14. 10. 2022: S8 ((Wildau –) Grünau – Hohen Neuendorf;
14. 4. 2023 a 13. 10. 2023: S41/42 (tzv. Ring linie, okružní trasy kolem města).
Kromě Stadleru má ovšem radost z kontraktu také další strojírenský gigant – Siemens AG. Ten totiž se Stadlerem tvořil ve výběrovém řízení konsorcium (ustanovené již v roce 2012). Hlavním dodavatelem zastřešujícím projekt a majícím na starosti výrobu mechanických částí vozidel je sice Stadler, nicméně elektrické zařízení a podvozky dodá právě Siemens. Doplňme, že většina nových souprav by měla být deponována v depu Grünau.
