Na další odstrašující příklad mrhání penězi daňových poplatníků se podíváme do Španělska, a to do Andalusie. Konkrétně zavítáme do Jaénu, který je hlavním městem stejnojmenné provincie a má momentálně okolo 120 tisíc obyvatel.
Před nástupem globální krize panoval ve Španělsku obrovský stavební boom, jehož doprovodným projevem byla i série velkorysých, ne-li megalomanských projektů, které se často dařilo zrealizovat. Některé z těchto projektů možno považovat za užitečné i přesto, že se při nich občas nějaké to euro „ztratilo“ neznámo kde. Avšak mnohé takovéto projekty, které se podařilo dokončit, našly ospravedlnění akorát na papíře, protože když se měšec s penězi po nástupu krize vyprázdnil, ukázalo se, že přínos těchto děl je pro většinu obyvatel značně pochybný, nemluvě pak o ekonomice, kdy se návratnost projektů nejednou počítala při značně nadnesených číslech. Nic na tom nespraví ani fakt, že architektonická stránka věci nemusela být vůbec podceněna, protože jedna věc jsou peníze na stavbu a jiná věc pak peníze na údržbu a provoz…
Tramvajová trať v Jaénu je zářivou ukázkou megalomanství, ve kterém se nemyslelo ani na celkový společenský přínos, ani na ekonomiku projektu. Trať o délce 4,7 km vedená v ose centrum–sever začala být stavěna v dubnu roku 2009 a dokončena byla o dva roky později. Již tehdy byla proti dílu, které spojuje centrum s průmyslovou zónou na severu města a které stálo 74,8 mil. eur, vznášena kritika, nicméně když se dne 3. května 2011 tramvaje rozjely do bezplatného zkušebního provozu s cestujícími, zdálo se, že se protestní hlasy utlumí. Nicméně dne 19. května 2011 byl zkušební provoz zastaven na základě soudního příkazu, který vyhověl podnětu koncesionáře městských autobusů, jenž si stěžoval na nekalou soutěž. Radnice namísto zpoplatnění zkušebních jízd s cestujícími rozhodla o tom, že tramvaje během zkoušek zatíží pytli s písky, ale nakonec se vozidla na trať nevrátila. Zdá se, že se ve světle tehdejšího nedostatku financí příkaz odpovědným orgánům vlastně hodil, jinak by nastal opak. Když však začala nedlouho poté veřejnost s médii poukazovat na to, že po kolejích nic už dlouho nejezdí, začali se tamní politici z různých stran dohadovat, zda má stavba vůbec smysl, a protože se neumí dohodnout dodnes, není jasné, jestli se tramvaj někdy vůbec zprovozní. Jednu dobu se řešila forma správy tramvaje, podruhé provozní náklady, které si nemohlo město dovolit nést. Andaluská junta (= vláda Andalusie), která projekt svého času podporovala, ale nechtěla nést náklady na jeho provoz, ovšem nadále považuje celý počin za dobrý, neboť má být impulsem pro další rozvoj města.
Pět objednaných vozidel Alstom Citadis TGA 302 již více než pět let spočívá ve vozovně, která na ploše cca 20 000 m² nabízí nadstandardní zázemí, kromě obří odstavné plochy i zastřešené haly o rozloze 6 970 m² je její součástí například i myčka. Ve vozovně je možné vozidla například i lakovat, zkrátka je v ní možné provádět těžkou, střední i lehkou údržbu. Zdánlivě naddimenzovaná stavba servisně-deponovacích prostor nicméně měla opodstatnění, protože se počítalo s tím, že postupně budou přibývat další tramvajové tratě, nicméně kvůli odporu proti stavbě, paralyzování zkušebního provozu, změně politických garnitur a dalším faktorům se zůstalo jen u jediné trati, která se snadno dala postavit, avšak přínos jí samotné je bez dalších tratí velmi diskutabilní, neboť prochází zónami, které nepatří mezi nejobydlenější ve městě.
Dne 15. července 2013 jaénská radnice oznámila, že provoz tramvaje z městské kasy hradit nebude, neboť na to nejsou prostředky. Jako jediné možné řešení připustila společné financování provozu s Andaluskou juntou. Ta, alespoň podle letošního vývoje, se snaží vyjít Jaénu vstříc, nicméně zatím zasedají na straně autonomního společenství i města různé komise a kompromis pořád není na stole…
Text a foto: Vít Hinčica
