Hlavní město kanadského státu Alberta – Edmonton – si vybralo partnera pro stavbu nové tratě své městské dráhy. Systém pohybující se svým pojetím mezi metrem a tramvají bychom u nás v podobě, v jaké se vyskytuje v Edmontonu, hledali marně. Nejbližší příbuzné bychom patrně nalezli v Německu ve formě místních městských drah (Stadtbahn). Tomu odpovídá i charakter vozidel provozovaných na síti v Edmontonu – zastoupeny jsou například vozidla Siemens-Düwag U2, která byla původně zkonstruována pro metro ve Frankfurtu. Nyní objednaná vozidla jsou však svým charakterem bližší klasickým nízkopodlažním tramvajím.
Provoz městské dráhy v Edmontonu byl zahájen v roce 1978 a nyní jsou v provozu dvě větve. Jedna vede ze severovýchodu do centra města a nazývána je Capital Line. Druhá linka je výrazně kratší a nazývá se Metro Line. Její trasa je vedena v rámci širšího centra města, a to v podzemí. Delší dobu se pak plánuje tzv. Valley Line, která má do centrálního bodu na náměstí Winstona Churchilla přivézt „tramvaje“ z jihovýchodu.
Zahájení stavby této tratě se předpokládá ještě v roce 2016. 13 km dlouhý úsek bude spojovat konečné Mill Woods a Lewis Farm v centru Edmontonu, přičemž na trati bude 11 zastávek. Trať bude řešena na vlastním tělese, přičemž v některých úsecích bude vedena i nadzemně, při příjezdu do centra města poté krátce i podzemním úsekem. Vítězným konsorciem na stavbu tratě (dokončena má být za 5 let) a její následný provoz po dobu 30 let (projekt je financován v rámci PPP, tedy Public Private Partnership) se stalo sdružení TransEd, které v sobě zahrnuje firmy Bechtel, EllisDonn, Fengate a Bombardier. Poslední jmenovaná firma by měla dodat vozidla, odpovídající vybavení vozovny, napájecí systém (včetně trolejového vedení), signalizační a komunikační systém atp. Celková hodnota zakázky pro Bombardier činí 247 mil. euro.
Pro provoz budou dodána vozidla z rodiny Bombardier Flexity, a to ve 100% nízkopodlažním provedení. Výroba vozidel proběhne přímo v závodě Bombardieru v Kanadě.
Doplňme, že v samotném Edmontonu žije okolo 812 000 obyvatel a v sedmdesátých letech šlo o první severoamerické město s méně než 1. mil. obyvatel, které se rozhodlo postavit systém rychlé kolejové dopravy.
