Italské město Bari ležící na jihu Apeninského poloostrova se rozhodlo, že znovuobnoví svůj trolejbusový systém. Konkrétně by měla být obnova cca 4,3 km dlouhá trolejbusová linka č. 4 vedená z centra Bari do částí Carbonara a Ceglie. Trolejbusy však doposud do ulic města nevyjely, namísto toho město aspiruje na titul sídla, kterému návrat trolejbusů do jeho ulic trvá suverénně nejdéle. Od představení plánu na znovuzavedení trolejbusové dopravy totiž uplynulo již 26 let.
Trolejbusy v italském Bari vyjely poprvé v roce 1939. Jejich provoz trval až do roku 1975, kdy došlo k nucenému zastavení provozu vinou vážné nehody v rozvodné síti. Trolejbusová síť přitom nebyla nijak malá. V roce 1960 zahrnovala osm linek o celkové délce 36 km. Poté sice došlo k rušení vybraných tratí, úplná likvidace se však nechystala, a to ani přes velké investice, které bylo zapotřebí do provozu vložit po nehodě v roce 1975. Ke znovuobnovení dopravy došlo v roce 1978. Zastaralý vozový park se podařilo alespoň částečně obnovit na počátku 80. let nákupem ojetých trolejbusů z Verony, která naopak trolejbusy zlikvidovala. I tak šlo ovšem o vozidla z let 1957–63 (z nichž některá vůbec nevyjela do provozu), takže se nejednalo rozhodně o nějaké výdobytky moderní techniky. Provoz v Bari se pak dařil udržet jen do 16. 12. 1987, kdy došlo k jeho ukončení v souvislosti s likvidací původní trolejbusové vozovny. Nový prostor pro odstavení trolejbusů nebyl vybaven trolejovým vedením a město do něj nehodlalo investovat. Starší vozy ovšem nebylo možné vybavit náhradním zdrojem pohonu. Zdálo se tedy, že trolejbusům v Bari odzvonilo.
V roce 1990 ale město ohlásilo, že se trolejbusy do ulic města zase navrátí. Část vozového parku (vozy z 50. a 60. let) dokonce zůstala nadále uskladněna ve vozovně a nebyla zlikvidována (k tomu došlo u řady vozů výrobce Alfa Romeo dokonce až po roce 2000). Práce na projektu byly svěřeny firmě AnsaldoBreda, která měla obnovit původní trolejbusovou linku č. 4 (ta byla zprovozněna v roce 1952). Město si na stavbu půjčilo 7 miliard lir, přičemž kromě trolejbusové sítě mělo dojít i k nákupu pěti nových trolejbusů (rovněž od výrobce AnsaldoBreda) s dieselagregátem coby náhradním zdrojem pohonu. Trolejbusy byly skutečně v roce 1997 dodány (celkem 5 ks ev. č. 1–5), do provozu ovšem doposud nevyjely. Mezi městem a dodavatelem se totiž rozhořel spor, který znamenal, že se práce na trolejbusové síti zastavily. Znovu byly obnoveny až v roce 2009, kdy Bari získalo další prostředky (2,83 mil. €), které měly dopomoci k tomu, aby se trolejbusový systém konečně rozběhl. Finance byly mj. určeny také na nákup dalších trolejbusů, konkrétně tří vozů, které dodala v průběhu let 2009–10 společnost VanHool (typ A330T). Celkem má nyní dopravce k dispozici deset trolejbusů. Kromě 5 „nových“ vozů z roku 1997 a 3 trolejbusů z let 2009–10 jde ještě o dva trolejbusy odkoupené z města Cremona v roce 2002 coby zdroj náhradních dílů.
Přestože trolejbusy měly vyrazit do provozu již v roce 2010, nestalo se tak. Vozidla sice absolvovala zkušební jízdy a proběhly i zácviky řidičů, tím ale vše skončilo. Problémem je totiž sporná smlouva týkající se údržby trolejbusové sítě a obsluhy měníren, která počítá s velmi vysokými náklady na provoz. S ohledem na to, že se musí udržovat i nepojížděné trolejové vedení, stejně jako nepoužívaná vozidla, účet za trolejbusy nadále roste. Podle zpráv z prosince 2015 přitom není vůbec jasné, zda se do ulic města vůbec ještě vrátí.
