Nedávno jsme se na našich webových stránkách ohlédli za fenoménem jménem Routemaster – legendárním anglickým poschoďovým autobusem, který se v průběhu let stal nesmazatelným symbolem městské autobusové dopravy v Londýně. V dnešním článku se podíváme poněkud netradičně na tříposchoďový autobus, který můžete znát z filmového zpracování fantasy románů o čarodějnickém učni Harrym Potterovi.
Příběh o Harrym Potterovi asi není potřeba čtenářům blíže představovat. Ujít tomuto fenoménu nemohl prakticky nikdo ani v případě, že by nečetl žádnou z knih či neviděl ani jeden z filmů. Popularita sedmi románů se rozšířila masově po celém světě, takže po zeměkouli koluje přes 450 mil. kopií knih, jež se staly nejprodávanější románovou ságou na světě přeloženou do celkem 67 jazyků.
Cílem tohoto článku ovšem není pojednávat o Harry Potterovi, ale podívat se na jeden ze zajímavých dopravních prostředků, jež se v knize objevil. Řeč nebude ani o létajícím autě zničeném vrbou mlátičkou a vynecháme i popis Bradavického expresu, ostatně tematicky ani jedno do konceptu našich článků nezapadá. Naší pozornost si zasloužil tzv. záchranný autobus, který se objevil poprvé v díle Harry Potter a vězeň z Azkabanu, tedy v třetí ze série knih.
Zatímco standardní londýnské autobusy jsou dvoupatrové a nazývají se jakou doubledeckery (resp. double-deckery), tzv. záchranný autobus byl řešen jako třípatrový, tedy triple-decker. Pro potřeby filmu byly zkonstruovány dva takové autobusy. Pro jeden posloužily jako základ tři starší vozy a sloužil pro statické natáčení, druhé vozidlo, jež se ve filmu pohybovalo, bylo řešeno jako novostavba usazená na podvozek Dennis Javelin.
Ačkoli se i v literatuře věnované sáze o Harrym Potterovi často objevuje, že jako základ posloužily autobusy Routemaster, není tomu tak. Ve skutečnosti byly použity vozy AEC Regent III RT, které byly předchůdci známějších Routemasterů. Výroba těchto autobusů začala již v roce 1939 v kooperaci společnosti AEC a společnosti London Transport, která objednala původně 338 těchto vozů, nicméně později byl jejich počet snížen na 150, jež byly dodávány postupně do počátku roku 1942. Poté se rozběhla produkce upravených vozů v poválečné modifikaci, které byly vyráběny v letech 1947–56. Počet vyrobených autobusů v tomto období se počítal na tisíce a v různých variantách sloužilo nakonec v Londýně 6 956 těchto vozů. Další vozy byly v menších počtech dodávány dalším provozovatelům.
Jak jsme si již prozradili, pro film o Harrym Potterovi byly použity dva autobusy, které dodnes existují. Obdivovat je můžete v ateliérech, které se natáčení filmů věnují. Původní ateliér naleznete nedaleko Londýna a je oblíbeným cílem turistů ze všech koutů světa. Kopie pak byla postavena v USA, kam byl převezen také jeden z autobusů.
Doplňme, že tříposchoďové autobusy musely být kvůli natáčení postaveny tak, že třetí patro bylo demontovatelné. V praxi tak se štábem jezdil jeřáb, který vždy třetí poschodí na vůz pro potřeby natáčení nasadil. Běžnému provozu třípatrového autobusu bránila kromě legislativy hlavně výška mostů, ale i semaforů a dalších zařízení.
Rychlá jízda byla během natáčení simulována tak, že autobus jel standardní rychlostí, zatímco auta kolem něj projížděla velice pomalu. Následným zrychlením záběru se dosáhlo kýženého efektu, kdy zdánlivě běžnou rychlostí proudila po ulicích auta, zatímco autobus mezi nimi takřka neviditelně kličkoval. Interiér autobusu, který má sloužit pro pomoc čarodějům v nouzi, tvoří v případě denního provozu sedadla a v noci postele, které se ve filmu nacházely na každém patře autobusu pouze tři (samotná kniha o kapacitě autobusu ovšem nic bližšího neříká). Zatímco v českém překladu byl použit termín záchranný autobus, anglický originál pracuje s termínem „Knight Bus“. To lze pochopitelně přeložit doslovně jako rytířský autobus, což vyzdvihuje jeho ochrannou funkci, zároveň se ale jedná pří výslovnosti o homofon k anglickému „night“, což je pak možné přeložit jako noční autobus. Tento dvojsmysl se však v češtině vytratil.
