Na konci roku 1954 VETRA ukončila produkci trolejbusů s karosérií typu caisse-poutre, vyráběnou dle patentů Satrama (v Limoges už jen dobíhala výroba typu CB 60, avšak pod taktovkou CTEL). V té době už totiž začala nabízet nové modely trolejbusů navržené na bázi sériových autobusů. VETRA tím chtěla uspokojit část své klientely, která si přála odebírat vozidla, se spalovacím a/nebo elektrickým pohonem, jež by měla co největší počet společných skříňových a mechanických součástí. Partnerem pro dodávání mechanické části se Vetře staly společnosti Berliet a také Chausson. Tímto krokem VETRA de facto navázala na své první výrobní období, kdy stavěla trolejbusy na autobusových podvozcích.
Trolejbusy VBC a VBCh (1953)
Na pařížském autosalonu konaném roku 1953 vystavila VETRA prototyp trolejbusu VBC využívající skříň caisse-poutre a mechanické převodové a pojezdové části z autobusu Chausson AP 52 se zakulacenou zádí, který se tehdy začal rozšiřovat v městském provozu. Přenos výkonu mezi motorem a nápravou zajišťovala hřídel s dvojitým kardanovým kloubem. Na zadní plošině byla podlaha snížena o jeden stupeň pro usnadnění přístupu do vozidla, který se děl přes jedny čtyřdílné skládací dveře ovládané elektropneumaticky. Stejným způsobem byly ovládány také prostřední a přední dveře, které však byly pouze dvoudílné. Elektrická výzbroj VETRA byla typu F2 s motorem TA 505 C umožňujícím rekuperační brzdění. Elektrická výzbroj byla umístěna opět v přední části a byla přístupná zvnějšku. Odporník byl umístěn pod skříní. Po salonu našel trolejbus kupce v Metách, kde byl zařazen pod ev. č. 419.
V letech 1955–57 Toulon zprovoznil 6 trolejbusů VBC, ale se skříní Chausson APU 53 mající rovnou záď podle modelu RATP a dále čtyřdílné prostřední dveře. Dva další vozy nesoucí v Toulonu ev. č. 69 a 70 byly opatřeny toutéž skříní, měly však výzbroj Oerlikon, takže neměly s Vetrou nic společného.
Roku 1960 koupil Le Havre 5 autobusů Chausson APV se zvýšenou skříní, ovšem bez spalovacího motoru a převodovky, a namontoval jim motory TA 505 C odebrané z vyřazených CS 60 a novou výzbroj VETRA, jejímž srdcem byl startér s článkovými palci s rychlým zaklesnutím a zrychlovací stykače s permanentními magnety. Takto vznikl model VBCh.
Mezi léty 1963–65 bylo dáno do provozu šest trolejbusů VBCh také v Brestu, které byly vytvořeny opětovným využitím kompletních výzbrojí VETRA a motorů TA 505 C odebraných z vyřazených vozů CS 60.
Je vhodné ještě dodat zmínku o prototypu AVTP z roku 1960, který byl sice sestrojen, ale zákazníka nenašel a skončil neznámo kde. Nenesel sice výzbroj VETRA, ani jej VETRA nestavěla, neboť za jeho výrobou stály podniky Chausson a SAVIEM, nicméně stal se předobrazem modelu VBCh.
Dále je ještě třeba vzpomenout autobus Chausson AP 52, který byl provozován v Cádizu. Tento autobus byl v 50. letech přestavěn na trolejbus v Zaragoze dle návrhu Tranvias de Zaragoza, S.A., když získal zřejmě výzbroj GEE s motorem Westinghouse. Vůz byl podobný typu VBC, měl ovšem jen dvoje dvoudílné dveře a jakákoli provázanost s Vetrou neprokázána.
Typ VBC |
||