Společnost MAN Truck & Bus již v loňském roce přemístila svůj výrobní závod zaměřený na produkci autobusů v sousedním Polsku, resp. zrušila jeden z dvojice svých závodů, který se na produkci autobusů u našeho severního souseda soustředil. Nyní společnost zveřejnila tiskovou zprávu, která ve formě rozhovoru s viceprezidentem divize výroby autobusů Michaelem Kobrigerem vysvětluje, proč k zeštíhlení výroby vlastně došlo. My z tohoto rozhovoru použijeme pouze vybrané pasáže a připomeneme si spíše historické souvislosti.
MAN Truck & Bus se do výroby autobusů v Polsku pustil v roce 1998, kdy byl vyroben první městský nízkopodlažní vůz v nově otevřeném závodě Sady v blízkosti Poznaně. V roce 2003 byl v tomto podniku vyroben již 1000. vůz a v roce 2011 autobus s pořadovým číslem 10000. Celková plocha výrobního závodu byla téměř 150 tisíc m2 a v roce 2015 zde pracovalo 669 pracovníků, k nimž je nutné připočíst další externisty. Sám MAN uvádí ve své aktuální tiskové zprávě, že ve firmě pracovalo ke konci produkce okolo tisícovky lidí. V roce 2014 přijala společnost strategické rozhodnutí, že svůj výrobní program zeštíhlí. Postupně došlo k ukončení klasické produkce autobusů ve všech německých závodech a k přesunutí do nových prostorů v turecké Ankaře (prozatím zůstává zachována jen výroba podvozků pro meziměstské a dálkové vozy v Salzgitteru, i ta má ale skončit). Produkce městských autobusů zůstala zachována v Polsku, nicméně i zde došlo ke zjednodušení a přesunutí výroby do Starachowic, které leží zhruba na půli cesty mezi Krakovem a Varšavou (a tedy zhruba 400 km od Poznaně).
Michael Kobriger k záměru sloučit výrobu uvedl: „Po ekonomické krizi se obchod v Evropě propadal a konkurence v tomto ohledu výrazně stoupla. To znamenalo, že jsme měli přebytek výrobních kapacit, což postupně vedlo k velmi silné cenové konkurenci. Výsledkem byla nižší ziskovost celé výroby, která si vyžádala změny v rámci výrobních nákladů. To se ovšem týkalo celého průmyslu, nejen společnosti MAN. Nejlepší věc, kterou můžete v takové situaci z hlediska střednědobého plánování učinit je snížit výrobní kapacity. To je jediná cesta jak účinně zredukovat fixní náklady. Jen čekat a doufat, že se ekonomika opět sama napraví, to není v žádném případě řešení aktuální situace. Svět kolem nás začal dělat ty správné věci, bylo tedy zřejmé, že i my musíme přijmout nějaká opatření.“
Přesun výroby nenastal jako blesk z čistého nebe, ale byl oznámen již v říjnu 2014. Výkonný ředitel MAN Truck & Bus Anders Nielsen k tomu tehdy uvedl: „MAN reaguje přesunutím výroby do Starachowic na slabou poptávku a nevyužitou výrobní kapacitu.“
Zaměstnanci dostali na výběr, zda chtějí přejít do Starachowic, nebo přejít do některého z výrobních závodů společnosti VW, která MAN Truck & Bus vlastní (VW vytvořil skupinu s názvem VW Truck & Bus, v níž vedle firmy MAN figuruje ještě Scania a VW užitková vozidla). V okolí Poznaně má totiž VW hned trojici výrobních podniků. V neposlední řadě se mohli pracovníci se skupinou VW úplně rozloučit a využít možnosti tučného odstupného.
Paradoxně v následujícím roce po oznámení přesunu – v roce 2015 – vykázala továrna MAN v Poznani vůbec nejlepší výsledky ve své historii a došlo také k výraznému navýšení produktivity, na sloučení se závodem ve Starachowicích to ale nic nezměnilo. Hodí se přitom dodat, že pro Starachowice není výroba autobusů novinkou. MAN Truck & Bus koupil původní zbrojovku (založenou v roce 1920) a později výrobce nákladních vozů značky STAR (od r. 1947) v roce 1999. První skelet autobusu zde byl vyroben v roce 2003 a od roku 2007 se již firma soustředila výhradně na produkci autobusů, a to (od r. 2011) včetně dálkových vozů. Oproti továrně v Poznani byl závod ve Starachowicích vždy větší (v r. 2015 činila jeho rozloha 262000 m2) a zaměstnával také více lidí (v r. 2015 necelých 1900).
V souvislosti s ukončením produkce v Poznani tedy není úplně přesné hovořit o stěhování, ale spíše o sloučení výroby a uzavření jednoho z dvojice závodů, které měla firma k dispozici. Na druhé straně je pravda, že počet zaměstnanců ve Starachowicích se po reorganizace zvýšil, stejně jako zaměření produkce, protože z výrobní linky nyní nesjíždění jenom skelety, ale výhradně kompletní vozidla.
Proces samotného přesunu továrny necháme opět popsat Michaele Kobrigera: „Starý výrobní proces v Poznani byl rozdělen do šesti kroků. Prvním krokem bylo zahájení výroby v Poznani, usazení náprav a vlastních kol, a šestým krokem bylo dokončení práce a vydodání vozidel. Začali jsme tím, že jsme si vybrali část ze začátku výroby a převedli ji z Poznaně do Starachowic. Poté jsme stabilizovali a převedli další část výroby. Před každým jednotlivým krokem převedení výroby musela předcházet fáze investic – protože bylo nezbytné například rekonstruovat budovy továrny – a také školící fáze. Finální proces si vyžádal poměrně dlouhou školící fázi, až 18 měsíců. Průměrný školící kurz trval 180 dní, to znamená, že během celého procesu relokace výroby proběhlo na 1,3 milionů hodin školení. Primárně investujeme své peníze do zvýšení kvality výroby, tentokrát jsme se rozhodli je investovat da našich zaměstnanců.“
K přesunu výrobního zařízení byly využívány pouze víkendové dny, protože práce v obou pracovištích musela vždy od pondělí začít v nezměněném tempu. Z cca tisícovky lidí, které poznaňský závod zaměstnával, se pro přesun do Starachowic rozhodlo nakonec jen několik desítek. Zhruba 400 pracovníků odešlo do jiných závodů skupiny VW a ostatní se rozhodli nalézt si práci sami. Výroba kompletních nízkopodlažních vozů ve Starachowicích byla zahájena dne 10. 10. 2016, souběžně ještě několik dní běžela kompletace posledních vozů v Sadech u Poznaně (poslední skelet ze Starachowic do Poznaně zamířil dne 7. 10. 2016). Úplně poslední vůz opustil areál firmy v Sadech počátkem listopadu 2016, tedy v době, kdy již byla samotná montáž ukončena. Poslední vůz v Poznani byl zhotoven dne 31. 10. 2016. Tím se kapitola výroby autobusů MAN v Poznani po 18 letech ukončila. Areál společnosti byl nabídnut k prodeji.
Doplňme, že ve svých závodech v Ankaře a ve Starachowicích může nyní MAN Truck & Bus vyrobit cca 6000 autobusů ročně, přičemž v případě poptávky je možné tento objem produkce navýšit až na 8000.
