Pro úspěch své výroby a rostoucí zájem o trolejbusy zadala VETRA společnosti SATRAMO studii nového modelu trolejbusu, jehož všeobecný vzhled, rozhodně moderní, se měl jasně oprostit od forem „krabice od sucharů“ typických pro předchozí produkci. Na základě podkladů Satrama pak VETRA začala od roku 1939 rozvíjet nové řady trolejbusů, u kterých se už její návrháři alespoň na chvíli nezdráhali odložit úhelníky a namísto nich začít používat křivítka. Podstatná proměna vnější podoby vozidel nesoucích značku VETRA však nestála v cestě užívání karosérií z oceli, které byly nadále typu caisse-poutre.
Trolejbusy CS 55, a CS 60 – 2. generace (1939)
Trolejbusy typu CS 55 a CS 60 vyráběné od začátku 2. světové války představují rodinu trolejbusů s uspořádáním interiéru pro 55 nebo 60 cestujících (byť číselný indikátor za písmeny, a nejen u označení těchto dvou typů, někdy skutečné kapacitě neodpovídal, protože ne všichni provozovatelé volili stejné uspořádání interiéru). Ve výrobním portfoliu Vetry byly prvními, které nesly ladné, aerodynamické linky. Na rozdíl od typu CS 55 nebyl typ CS 60 novinkou, úplná a v konečném důsledku úspěšná proměna jeho vzhledu si však vyžadovala, aby se mezi jeho hranatými a oblejšími zástupci rozlišovalo, a proto se někdy hovoří o tzv. první a druhé generaci vozů typu CS 60. V této kapitole bude uvažována druhá generace CS 60.
Typy CS 55 a CS 60 měly mnohé společné. Oba byly v přední části za přední nápravou vybaveny čtyřdílnými skládacími dveřmi ovládanými s pomocí páky ze strany řidiče, další dveře, tentokrát dvoudílné, pak byly umístěny za zadní nápravou. Toto uspořádání přetrvalo až do roku 1943, kdy se trolejbusům začaly standardně montovat zadní dveře se čtyřmi díly. Horní třetina jedné z polovin předního skla byla u vozidel z let 1939–45 vně otevíratelná, což umožnilo řidiči zajistit si přísun čerstvého vzduchu. Tato šikovná „vychytávka“ se už po válce na dalších modelech Vetry neobjevovala.
Elektrická výzbroj VETRA s přímým řízením již byla u těchto trolejbusů standardem. Navrhovanými trakčními motory byly TA 505 D nebo TA 505 C, v závislosti na výkonech požadovaných ze strany provozovatelů. Zvláštností 40 vozů CS 60 dodaných roku 1943 společnosti Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris (CMP; předchůdce RATP) se stal pomocný agregát pro zajištění pohybu nezávislou trakcí v prostorách garáží. Tento agregát, ukrytý v kufru namontovaném zvnějšku na zadní stranu vozidla, sestával z benzínového motoru Peugeot 202 pohánějícího 16kW generátor SAFI, jenž byl schopen dodávat proud o napětí 240 V DC. Tentýž agregát ale měly i některé vozy pro Nice.
Prvních 15 trolejbusů CS 60 bylo vyrobeno mezi léty 1939–40 pro Chemins de Fer sur Route d’Algérie (zkr. CFRA; 10 kusů), Tramways Algériens (1) a pro Constantine (4). Skříň jim byla montována až v Alžíru společností Lacroix & Arnold. V metropolitní Francii pak na výrobě trolejbusů participovalo hned několik subjektů: SCEMIA z Puteaux, Compagnie générale de construction (CGC) ze Saint-Denis, letecký závod v La Courneuve, závody Million-Guiet-Tubauto (MGT; všechny tyto podniky sídlily v blízkosti Paříže) a také i marseillský podnik Barthélémy.
Licenčně byla výroba trolejbusů CS 55 a CS 60 prováděna také španělskou firmou MMyC, což dopomohlo k tomu, že se typ CS 60 stal nejpopulárnějším a co do geografického záběru nejrozšířenějším vozidlem z produkce Vetry.
Dodejme, že po válce společnost CFRA a dopravní podniky z Le Mans a Bilbaa přistoupily ve svých dílnách k prodloužení několika ze svých vozů typu CS 60, aby tak zvětšily jejich přepravní kapacitu.
Trolejbusy CB 55 a CB 60 (1941)
Roku 1940 se společnost TRINDEL (zabývala se původně elektrifikací venkova, ale poté se přešla i do sféry veřejné dopravy) stáhla do města Limoges, které leželo v neválečné zóně, a zřídila si tam své kanceláře a dílny (jak známo, příměří z roku 1940 rozdělilo Francii na dvě části, jednu, severní, spravovanou Němci a druhou, jižní, spravovanou vichystickou vládou). Již předtím se společnost TRINDEL stala v místním tramvajovém podniku Compagnie des Tramways Électriques de Limoges (CTEL) hlavním akcionářem, neboť z něj měla v plánu učinit výkladní skříň trolejbusů, načež rozvíjela plány na rozvoj limožské trolejbusové sítě. Ve stejném roce se do Limoges přestěhovala VETRA, která se zde mohla opřít o „partnera z branže“. Společnost TRINDEL zajistila Vetře útočiště ve vozovně CTEL, kde byl navíc pro Vetru vybudován menší objekt. Během války se pak TRINDEL, navzdory těžkým okolnostem, podílela mj. na realizaci prvních tratí v Bordeaux, Marseille, Nice a Poitiers.
Kvůli obtížnostem se získáváním mechanických částí Renault dodávaných z válečné zóny se VETRA obrátila na společnost Automobiles Berliet z Vénissieux, aby jí dodala nápravy, přičemž zadní hnací, typu FPFV, měly dvoustupňový převodový poměr. Vozový park vyrobený v dílnách CTEL získal označení CB 60, případně CB 55, a byl dodán vedle Limoges do Alžíru (část vozů získala skříň na místě) a Oranu. Po válce CTEL pokračovala s výrobou CB 60 pro své vlastní potřeby až do roku 1957. Typ CB 60 byl však také vyráběn podnikem Ets. Barthélémy, ale jen pro město Marseille.
Je třeba ovšem ještě dodat, že již před příchodem Vetry do Limoges došlo k výrobě jednoho vozidla tohoto výrobce, a sice typu CS 35 (viz dále), neboť CTEL nechtěla propouštět svůj dílenský personál, a proto nabídla na počátku roku 1939 své výrobní kapacity Satramu, které bylo, jak již víme, s Vetrou provázané. Kromě vozu CS 35 vznikly před stěhováním Vetry v dílnách CTEL i první vozy CS 60 pro Bilbao.
Trolejbusy CS 35, CB 40 a CB 45
Jedná se o kratší (necelých 9 m) a užší (2,15 m) modely než CB 60 navržené na základě poptávky měst střední velikosti s úzkými a křivolakými uličkami. První dodaný trolejbus byl typu CS 35, ačkoli se na různých místech uvádí, že byl typu CS 55. Jelikož nebyl tento vůz zcela shodný s jinými vozy typu CS 35 vyráběného o pár let dříve, ale měl již ladnější tvary, je zde uveden samostatně.
Trolejbusy TEA 1 a TEB 1
Roku 1939 představila VETRA trolejbus velmi moderního vzezření vyrobený Berlietem, který se navzdory zachování hlavního diagramu vozů CS 60 Francheville těšil z nových zaoblených forem modelu CS 60.
Tento prototyp označený Berlietem jako TEA 1 byl následujícího roku pořízen dopravním podnikem Compagnie des Tramways et Autobus de Casablanca.
Dalších 10 kusů, podobných prvnímu, avšak vedených již jako typ TEB 1, si tentýž podnik objednal roku 1941, jenže kvůli válce se tyto vozy roku 1943 zabydlely, nedlouho po svém vyrobení, v Nice, kde dokonce šest z nich aktivně působilo pod ev. č. 51–56. Teprve roku 1946 byla desítka vozidel dodána do původní destinace.
Pro společnost OTL bylo mezi léty 1941–43 Berlietem vyrobeno 33 vozů, které byly u výrobce pojmenovány také jako TEB 1, zatímco OTL je značila jako B 41.
Oproti modelu TEA 1 byly rozvor náprav a zadní převis prodlouženy, úspornost oné doby si však u této série vynutila jednodušší zhotovení skříně, zejména v úrovni okenních otvorů, které byly prosty oblých detailů. Jednalo se o první trolejbusy ve francouzském provozu, kdy se místo průvodčího, navíc netradičně zasazené do drátěné klece, umístilo do zadní části vozu. Toto rozvržení pak přinášelo novinku v pohybu cestujících, který se odehrával ve směru odzadu dopředu.
Prvních šest vozů bylo vybaveno motorem Alsthom TA 505 D o výkonu 55 kW, zbytek řady se už ale těšil z nového motoru TA 505 C o výkonu 74 kW, který se stal poté na dlouhou dobu standardním motorem francouzských trolejbusů.
Aktualizace 24. 3. 2018.
Typy CS 55 a CS 60 |
||