Konference Chytrá a zdravá městská veřejná doprava ve svém letošním (v pořadí již čtvrtém) ročníku poněkud zeštíhlela. Pořadatelé se totiž rozhodli zkrátit její původní dlouhý a poněkud těžkopádný název, takže 4. ročník byl již uveden pod zkráceným jménem Chytrá & zdravá doprava ve městech. Jednalo se ale o jediné zeštíhlení, kterým prošla. Jinak se mohli účastníci těšit na nabitý program a ti bystřejší tím i na nabytí nových vědomostí.
Plzeňské městské dopravní podniky připravily opět dvoudenní program (4. a 5. 4. 2017) s přednáškami rozdělenými do třech hlavních tematických okruhů – Mobilita jako služba, Udržitelná mobilita a Urbanismus a veřejná doprava. V porovnání s prvním ročníkem v roce 2011 se počet posluchačů výrazně navýšil. Zatímco v roce 2011 zasedlo do sálu v Parkhotelu 280 lidí, letos to bylo již 376. Výrazně se zvýšil také počet zahraničních hostů – v roce 2011 přijeli z 9 států, letos již z 20.
Obavy, zda si konference udrží svou úroveň, kterou měla v předešlých letech, se brzy rozplynuly jako pára nad hrncem. Šťastnou ruku měli pořadatelé tentokrát i při volbě řečníků z České republiky, což v minulosti nebývalo vždy pravidlem, a zejména v prvních ročnících bylo možné vnímat někdy až propastný rozdíl v kvalitě přednášejících. Letos přitom paradoxně nemuseli pořadatelé chodit ani příliš daleko. V úvodním bloku přednášek o mobilitě jako službě vystoupil se svým příspěvkem Jiří Kohout, který je přímo zaměstnancem PMDP. Jeho vystoupení bylo nejen námi hodnoceno jako vůbec nejlepší z úvodního bloku, v němž jinak hovořili jen zahraniční hosté.
Přítomnost velkého množství zajímavých řečníků ze zahraničí je bezpochyby stále největší devizou plzeňské konference (kam jinam za vámi ostatně přijede „celý“ svět?). Z celkového počtu 16 příspěvků, které na konferenci zazněly, byly pouze čtyři vedeny v češtině. Zbytek byl přednášen anglicky (se zajištěním simultánního překladu). Němčina z programu tentokrát vypadla, byť nemalé množství hostů pocházelo z německy mluvících zemí. I tito vystupující ale přesedlali na angličtinu, což jistě organizační přípravu usnadnilo.
Zvládnuté byly také panelová diskuze a kulaté stoly. Ty byly moderovány s výjimkou jediného případu vždy českými zástupci, kteří se této úlohy zhostili naprosto bravurně. Ocenit je zapotřebí zejména jejich precizní přípravu s pokládanými otázkami, protože publikum zůstává bohužel v kladení otázek poněkud chladné.
Samozřejmě by bylo možné nalézt i některé nedostatky, které se ale netýkají ani tak samotné konference (byť nás osobně mrzela absence historických vozidel, která byla vždy vítaným zpestřením návazného večerního programu), ale spíše přístupu řady posluchačů. Tyto dojmy si ale jako subjektivní hodnocení ponecháme až pro úvodník tištěného časopisu.
Na tomto místě bychom chtěli ocenit to, co se povedlo. A to byla zjevně skvělá příprava, jejímž výsledkem byla opět naprosto fantastická konference. Stále podle nás platí, že plzeňská konference o veřejné dopravě je tím nejlepším, co se u nás na poli osvěty pořádá. Před pořadateli, z nichž musíme jmenovat minimálně dvojici mimořádných dam, a sice Kateřinu Fránovou a Lucii Viktorovou, je zapotřebí hluboce smeknout. Všichni, kteří zvažovali, že na konferenci pojedou, a nakonec ji vynechali, mohou litovat. Nicméně za dva roky – 9. a 10. 4. 2019 – mají další šanci již na pátém ročníku.
