V čísle 5/2017 jsme v souvislosti s článkem o elektrobusech v Hranicích zmínili, že se ve městě v minulosti uvažovalo rovněž o zavedení tramvají. Ve státním okresním archivu v Přerově jsme se pokusili zjistit o tomto záměru více, nicméně podařilo se nám dohledat jen několik kusých údajů, které uveřejnil dobový tisk. O tyto údaje bychom se s Vámi nyní rádi podělili.
Hranicko-lipnické noviny, které v té době vycházely v češtině a které byly protkané v roce 1897 řadou výrazně vlasteneckých (dnes bychom řekli až nacionalistických a nezřídka i antisemitistických) článků, se objevila 26. 6. 1897 zajímavá kusá zpráva. Podle ní měl Jindřich Czeike z Nového Jičína záměr vystavět „parní tramway“ od nádraží severní dráhy (dnešní železniční stanice Hranice na Moravě) přes hlavní náměstí a stočit ji směrem k Drahotuším s ukončením u vojenských ústavů. Hranice ostatně byly velmi významné posádkové město a několik praporů armády ČR bychom zde nalezli doposud.
Noviny se ovšem nad pokrokovou myšlenkou Jindřicha Czeike nepozastavovaly s přílišným nadšením a jeho záměr spíše zesměšňovaly. V prvé řadě se divily tomu, proč se podnikatel neuchází o záměr prioritně ve svém městě (tedy Novém Jičíně), které mělo v té době mít zhruba 17.000 obyvatel, zatímco Hranice necelých 8.000 (k tomu je však nutné připočíst nemalou vojenskou posádku). Celá zmínka pak končila ironicky slovy: „Nebude to dlouho trvat a jistě budeme mět v Hranicích paroplavbu na řece Bečvě, elektrické osvětlení, lanovou dráhu někde k Bílému kameni, neb na Hluzovský kopec a pod.“
Další zmínka k parní tramvaji ve městě se podařila ve stejných novinách dohledat až ve vydání ze 4. 12. 1897, tentokrát nijak citově nezabarvená. Ta se zmiňuje o tom, že ministerstvo železnic mělo povolit staviteli J. Czeikému z Nového Jičína povolení, aby vykonal předběžné technické práce pro stavbu dráhy od nádraží v Hranicích až k vojenským ústavům. Tato dráha měla být dle koncese buďto úzkorozchodná, anebo normálněrozchodná. Nakonec však ke stavbě tramvaje v Hranicích, jak známo nedošlo. Jaké k tomu vedly důvody, ale nevíme, patrně se jako u řady obdobných projektů vyskytly obtížně řešitelné technické problémy, anebo za vším stál jen nedostatek peněz, případně absence příslušných povolení. Dopravu mezi nádražím a centrem města tak nadále zajišťovaly jen drožky a fiakry tažené koňmi, které měly být od roku 1925 nahrazeny autobusem družstva bývalých fiakristů.
Libor Hinčica
