Liberec se 17. 11. 2018 rozloučil s provozem tramvají typu T2R, které zde byly provozovány jako v poslední destinaci na světě. Jelikož si liberecko-jablonecký DP ponechal již jeden historický vůz T2R (ev. č. 17), nemělo pro něj smysl ponechávat si další vůz (či dokonce oba vozy), byť lze samozřejmě diskutovat o tom, zda právě poslední provozní (a zcela jedinečná) podoba nemá vlastně největší historickou hodnotu.
Poslední dvě tramvaje T2R ev. č. 18 a 19 tak zamíří do Prahy, která projevila zájem o jejich nasazení na nostalgickou (avšak pravidelnou) linku č. 23. Formálně přitom nedochází k nákupu celých vozidel, ale pouze k nákupu náhradních vozových skříní. Představenstvo pražského DP odsouhlasilo tento záměr dne 5. 11. 2018. Tyto náhradní vozové skříně budou použity pro opravu tramvají T3SUCS ev. č. 7174 a 7275. Dojde tedy k náhradě mladší vozové skříně modelem staršího vozu. S ohledem na kapacitní vytíženost ústředních dílen v Hostivaři se předpokládá, že by rekonstrukce měla proběhnout externě. Navržený název poptávkového řízení zní prozatím „Celková oprava vozů T3SUCS ev. č. 7174 a 7275 za použití náhradní vozové skříně T2 ev. č. 18 a 19 z DPLJ“.
K nákupu tramvají typu T2R se pražský DP odhodlal s cílem zvýšit v celosvětovém měřítku potenciál nostalgické linky č. 23 (což se s velkou pravděpodobností povede). Řada tramvají typu T3SUCS je navíc v oblasti páteřového rámu pravděpodobně v horší kondici než předmětné vozy T2R, byť o několik desítek let starší. Z praktických důvodů bude ze strany pražského DP požadována plná spřahovatelnost s vozy T3, T3SU, T3SUCS, což v praxi znamená zachování výzbroje TR37, kterou vozy obdržely během modernizace v Ostravě v 80. letech.
Spekuluje se přitom, zda pražský DP nebude mít zájem zvyšovat potenciál linky č. 23 nákupem také dalších tramvají z produkce smíchovské Tatrovky. Podle sdělení pražského DP ale nejsou momentálně tyto úvahy aktuální. Prvotním úkolem má být zajištění udržitelného vozového parku pro provozování linky č. 23, k čemuž by měly přispět i „té dvojky“. Pro linku č. 23 je totiž nutné zajistit také systém generálních oprav vozů, jež se na této trase vyskytují. Nákupem vozů T2R a jejich externí opravou by se měl začít deficit ve zvýšeném tempu odbourat.
Tramvaje by měly být upraveny do rádoby historické vzhledu, který s ohledem na vystoupení vozů T2 v historii pražské tramvajové dopravy bude jen částečně korespondovat s historií. V Praze se totiž v minulosti prostřídaly pouze dva vozy T2, konkrétně prototypy z roku 1955. Druhý prototyp, jenž se dnes nachází v muzeu ve Střešovicích, byl v Praze provozován jen krátce v období od března 1955 do srpna 1956. Poté zamířil na testování do Liberce a Bratislavy, kde už zůstal až do roku 1977, kdy se vrátil do Prahy (již se záměrem zachování coby historického exponátu). První prototyp ev. č. 6001 byl v Praze oproti tomu provozován celých deset let (1955–65), přičemž v Praze prošel i generální opravou (v roce 1963), při níž získal – jako vůbec první „té dvojka“ – dvojici čelních reflektorů. V roce 1965 byla tramvaj předána do Olomouce, kde jezdila až do roku 1971.
U ex-libereckých vozů T2R se počítá s tím, že by mohly v návaznosti na onu původní dvojici pražských „té dvojek“ používat ev. č. 6003 a 6004. První vůz soupravy by měl být upraven do stavu po vyrobení v roce 1958, avšak neměly by se provádět zpětné úpravy nevhodné pro každodenní provoz. U druhého vozu by měl být rozsah opravy jednodušší a jako vzor finálního stavu posloužil stav tramvají T2 po provedení druhé generální opravy v Brně.
Kdy by se mohly tramvaje T2R v Praze ve svém dalším provedení objevit v provozu je podle DPP zatím složité predikovat. Vše by mělo vyplynout z procesních kroků – nákupu skříní a z výsledku poptávkového řízení na rekonstrukci obou vozidel. Z pohledu pražského DP by bylo optimální, kdyby vozy mohly zamířit z Liberce přímo ke zhotoviteli opravy. Po opravě by měly být obě tramvaje zařazeny do majetku jednotky Historická vozidla.
Libor Hinčica
