Maďarské autobusy Ikarus řady 200 jsou bezpochyby fenoménem veřejné dopravy nejen ve státech bývalého východního bloku. Vyráběny byly v různých délkových variantách a modifikacích od roku 1968 až do roku 2002. V bývalém Československu byly k vidění především článkové autobusy Ikarus 280, které na Slovensku dojezdily v roce 2010 (v Košicích), v České republice dokonce ještě o dva roky později (v roce 2012 v Táboře). V řadě států se však s vozy Ikarus 280 stále setkat můžeme. Jedním z nich je i náš severní soused.
Do Polska přišly první článkové vozy Ikarus 280 v roce 1974, kdy byly předány do Katovic (dopravci WPK Katowice) autobusy v exportní verzi pro Německo. Verze modifikovaná pro potřeby polských provozovatelů (Ikarus 280.11) začala být dodávána až od roku 1978, později byl polský trh zásoben zejména verzí Ikarus 280.26 (od roku 1979 do roku 1992). Mimoto se objevilo v Polsku ještě za éry socialismu také několik dalších variant, například nepříliš početná série vozů Ikarus 280.46 pro Varšavu, která je z našeho pohledu zajímavá především užitím automatické převodovky Praga 2M70 z tehdejší ČSSR (ta však byla natolik poruchová, že se od dalších dodávek ustoupilo).
Po roce 1989 se v Polsku objevily také autobusy Ikarus 280.57 (vybavené motory s turbodmychadlem), většího rozšíření se pak dočkala především verze Ikarus 280.70 (s motory Rába D10UTS 180 nebo 184 ve spojení s automatickou převodovkou Voith či ZF) dodávaná od roku 1993. K předání posledních Ikarusů 280 polským dopravcům došlo v roce 1998, kdy mělo být dodáno posledních 62 autobusů. Z celkového počtu více než 60.000 vyrobených vozů Ikarus 280 jich v Polsku skončilo podle dostupných údajů 7.208 (pro porovnání: v Československu mělo být provozováno cca 4.500 těchto vozů). Mimoto bylo Polsko pilně zásobeno také kratší délkovou variantou typu Ikarus 260, kterých zakoupili polští provozovatelé téměř 3.600 (do ČSSR se tyto autobusy nedodávaly).
Dodnes je možné svézt se v pravidelném provozu s Ikarusy 280 v Polsku ve třech městech. Ve městě Kędzierzyn-Koźle v Horním Slezsku bychom nalezli jediný vůz Ikarus 280.57, kterému sekunduje ještě jeden z posledních kratších vozů v pravidelné dopravě typu Ikarus 260.73A. Stejný model, resp. v modifikaci Ikarus 260.59E, bychom nalezli také ve městě Czechowice-Dziedzice, kde jde o poslední provozní Ikarus řady 200. Další města, v nichž by byli provozováni ještě zástupci typu Ikarus 260 v pravidelné dopravě, se nám již dopátrat nepodařila. V případě článkových vozů je situace jiná. Kromě jediného vozu ve městě Kędzierzyn-Koźle bychom našli Ikarusy 280 ještě v dalších třech městech.
V Płocku v Mazovském vojvodství jsou v provozu ještě dva vozy Ikarus 280.70H, ve městě Bielsko-Biała (Bílsko-Bělá) bychom napočítali ještě 5 autobusů (Ikarus 280.70E) a Mekkou legendárních „maďarských čabajek“ zůstává Częstochowa. Ta vykazuje stále 20 Ikarusů, z toho 19 ve verzi 280.70E a 1 v provedení Ikarus 280.02 (verze vyráběná původně pro východní Německo). V Częstochowé Ikarusy přežily velké dodávky autobusů výrobců Solaris i Solbus. Autobusy druhé jmenované značky měly původně drtivou většinu Ikarusů nahradit, nicméně pro značné technické obtíže byla početná flotila Ikarusů udržovaná nadále v provozním stavu, což se nakonec dopravci vyplatilo, neboť v dubnu 2017 došlo po požáru jednoho z hybridních Solbusů k odstavení celé flotily 40 vozů, které doposud nebyly uvedeny zpět do provozu. Ikarusy 280 tedy rozhodně přišly vhod.
Je možné, že výčet provozních Ikarusů 280 (a 260) v Polsku uvedený v tomto článku není úplný. Budeme proto rádi, pokud nás čtenáři upozorní na další vozy, které naší pozornosti případně ušly. Následně pak s těmito údaji článek rádi doplníme.
Doplňme, že kromě autobusů byly v minulosti v Polsku k vidění také trolejbusy postavené na platformě vozů Ikarus 280. Těm se budeme věnovat v obsáhlejším článku v tištěném časopise v některém z dalších vydání.
Libor Hinčica, Daniel Košťál
