Menu

Trolejbusy se vrátily do ulic Mendozy v omezeném rozsahu

Město Mendoza a stejnojmenná provincie chtěly ušetřit. A tak volí jedno nevýhodné řešení za druhým a ještě po sobě nechají naprosto funkční trolejovou síť. (foto: Wikipedia.org)
Město Mendoza a stejnojmenná provincie chtěly ušetřit. A tak volí jedno nevýhodné řešení za druhým a ještě po sobě nechají naprosto funkční trolejovou síť. (foto: Wikipedia.org)
Stáhnout PDF
Nezařazené
29. 09. 2018 18:59
Redakce
3 minuty čtení

(Aktualizováno 7. 1. 2019). Dne 2. ledna 2019 se po více než roční pauze vrátily do ulic argentinské Mendozy trolejbusy, a to na centrální okružní linku č. 1. Nejedná se ovšem o zcela pozitivní zprávu, protože zbývajících pět ex-trolejbusových linek nadále zůstává obsluhováno autobusy, ačkoli je na nich trolejová infrastruktura plně funkční. Následující řádky se krátce podívají na další křiklavý případ toho, jak se kvůli rozmarům několika politiků mrhá penězi daňových poplatníků.

Město Mendoza a stejnojmenná provincie chtěly ušetřit. A tak volí jedno nevýhodné řešení za druhým a ještě po sobě nechají naprosto funkční trolejovou síť. (foto: Wikipedia.org)

Neúspěšná obnova

Mendoza dlouho řešila, jak obnovovat a posílit vozový park trolejbusů, aby mohla nabídnout uživatelům vyšší komfort a obsluhovat spolehlivě i nové úseky tratí. Roku 2008 se Mendoze podařilo dojednat odkup 80 vancouverských ojetin. Zprvu výhodná koupě se nakonec jako výhodná úplně neukázala. Přesun každého z vozů pamatujícího i čtvrtstoletí provozu z dalekého severu byl minimálně dvakrát dražší než jeho symbolická cena (která však přesto byla o něco vyšší než cena šrotu), takže se několik nespokojených hlasů ozvalo již v momentě nákupu. Nicméně kritika narostla později ve světle toho, co se dělo po příchodu ex-kanadských ojetin. Ty sice byly schopny dalšího spolehlivého provozu po dobu několika let, ovšem mnohé z nich si žádaly alespoň určitý stupeň oprav. Mendozská radnice ani provincie, která trolejbusy spravovala prostřednictvím své společnosti Empresa Provincial de Transporte de Mendoza (EPTM), ovšem další peníze na nutné opravy posílat nechtěly, a tak se začaly některé vozy rychle kanibalizovat, čímž se postupně do provozu posílalo čím dál méně trolejbusů. Aby se přece jen mohly nějaké náhradní díly nakoupit, byly další vozy prodány do šrotu, jiné se naopak ponechaly svému osudu.

Jako jediné řešení dlouhodobého problému se zastaralým vozovým parkem se jevil nákup nových vozů. Ty se ale zdály místním činovníkům poněkud drahé (necelých 5 mil. Kč), i když by byly argentinské produkce. Nakonec jich přece jen od domácího podniku Matefer Mendozská provincie pořídila spolu s prototypem 13. Nicméně prototyp nebyl dostatečně odzkoušen, technické problémy výrobce uspokojivě nevyřešil, a tak sériové trolejbusy, které přišly do Mendozy v letech 2014 a 2015, trpěly rovněž některými vadami. V Mendoze odmítli za část vozidel zaplatit, načež se s jejich producentem rozhořel obchodní spor.

Jde se porcovat!

S nástupem nové provinční vlády v roce 2015 se začala připravovat privatizace trolejbusového provozu, který byl co do infrastruktury ve vynikající kondici. Jakou strategií měl “problémový” provoz potenciální nový majitel spasit a zároveň si přitom ještě zajistit zisky, nikdo nikdy nesdělil. Privatizace se ale nakonec rozvrhla jinak než prostým předáním soukromníkovi. Roku 2016 byla ze zákona vytvořena veřejná společnost Sociedad de Transporte de Mendoza (STM), na kterou od 1. ledna 2017 přešel provoz místní rychlodráhy i trolejbusů od EPTM, jež byla pro změnu poslána do likvidace. A v loňském roce (2018) se podnikly první kroky k přidělení linek seskupených do různých balíků soukromým společnostem. Jak se z nelukrativního podnikání rázem stane lukrativní, si už může udělat představu každý sám.

Každopádně už v červnu 2017 se provoz trolejbusů zastavil. Tehdy jich jezdilo 35, což bylo pro obsluhu 6 trolejbusových linek, které potřebovaly denní výpravu až 50 vozidel, nedostatečné. Když trolejbusy přestaly pod Andami jezdit, slyšela mendozská veřejnost ledacos. Tradičně se zmiňoval nedostatek trolejbusů, špatná finanční situace, která neumožňuje dovolit chátrající vozový park udržovat ani obnovovat, či také potřeba opravit městské ulice. Návrat trolejbusů byl nakonec sice slíben (na listopad 2017), ale opakovaně se odkládal (na březen 2018, potom na léto 2018). Po celé měsíce se nikdo o trolejbusy nestaral, nadto byly většinově přesunuty mimo vozovnu a jeden z těch nových (ev. č. 410) pak přišel v důsledku vandalského činu o boční zasklení, jiný zase o svou zadní část.

V lednu 2019 se trolejbusy do Mendozy přesto vrátily. Ale jen na okružní linku č. 1, která obsluhuje centrum, jinam už je stávající garnitura nepustí. Co s dalšími kilometry tratí, které zasahují do všech významnějších okrajových oblastí města a které jsou zatím v uspokojivém stavu, nikdo neřeší, místní síť má přitom přes 100 km trolejí. Kanadské trolejbusy už nevyjedou, protože byly vyřazeny, zbývá tak jen 13 vozů domácí provenience, které prošly nebo ještě procházejí opravami, avšak nakonec jich bude opraveno asi jen 8.

Nové vedení radnice si stěžovalo na to, že nové trolejbusy od Materferu trpí některými vadami. Jednou z nich má být i ta, že se cestujícím údajně nechce sedět na zadních sedadlech, protože jsou vysoko, takže má v zadní části vznikat “mrtvá zóna”. Zda je toto pravda, se ovšem nepodařilo nikde dohledat. (foto: Vít Hinčica)

A co místo trolejbusů?

Nyní se nabízí otázka, co bude na linkách 2 až 6 jezdit místo trolejbusů. Odpověď je momentálně vyřešena, přednost dostaly autobusy na naftu (ty se musely s přerušením trolejbusového provozu pronajmout, což už ani nestojí za komentář), nicméně v argentinských podmínkách dieselové autobusy nevykazují nijak oslnivé emisní limity, takže dodatečné znečištění ovzduší způsobené náhradou trolejbusů jistě nebude zanedbatelné. Do budoucna se však město s provincií rozhodly vsadit na hybridy kombinující elektrický pohon s dieselovým. Občanům slibují úspory na palivu až 50 %. Na stránkách našeho časopisu jsme si již opakovaně ukázali, že úspory jsou u hybridů v reálném městském provozu obvykle mnohem skromnější a číslo 50 % zdaleka neuvádí ani ostřílení výrobci těchto vozidel, každopádně ať už je úspora paliva jakákoli, porovnání s trolejbusem co do úspor paliv nikde tamní zástupci veřejnosti nepředstavili. Stejně tak neřekli, zda by se více vyplatilo koupit nový hybrid nebo trolejbus.

Nakonec je ještě nutné zodpovědět otázku, kolik hybridů by mělo do Mendozy přijít. Nebude asi překvapením, když uvedeme, že jich má být celkem 50, tedy přesně tolik, kolik jich je třeba k plnohodnotné náhradě trolejbusů. Nicméně tolik financí v Mendoze asi jen tak nenajdou, ostatně rozšíření tramvajové rychlodráhy o severní úsek se neskutečně vleče. Každopádně politické zadání je splněno a trolejbusy už si mohou o zlatých časech na západě Argentiny nechat jen zdát.

Text: Vít Hinčica

Oprava: dle původních informací, které redakce získala, měly trolejbusy vyjet v Mendoze opět už v srpnu 2018. Později se tato informace ukázala jako nepravdivá. Za neúmyslnou chybu se redakce omlouvá.

Podobné články