V dubnu 2019 jsme informovali o zkrachovalém projektu trolejbusů Civis v italské Bologni. Před pár týdny se pak v Argentině objevila zpráva, že by mohly zamířit do tamního města Rosario, které disponuje jedním ze tří trolejbusových systémů, jež země eviduje.
Trolejbusy s pomocným dieselovým pohonem už přes deset let nejezdí a momentálně náleží italské společnosti Basco S.r.l., která se je neúspěšně snaží už několik let udat.
Dle neoficiálních zdrojů se má momentálně projednávat odkup Civisů Rosariem. V případě nákupu všech 47 trolejbusů má být vyžadováno okolo 15 milionů USD, což je skoro 7,5 mil. Kč za kus, nicméně není jasné, zda se jedná o cenu ze závodu nebo s dopravou na místo. Tak jako tak si ale Argentina momentálně nemůže kvůli vážné hospodářské krizi pořizovat ze zahraničí nic hodnotného (to vede například k tomu, že na jedné z městských vlakových linek v Buenos Aires se mají objevit i více než 80 let staré, byť rekonstruované, soupravy metra), a je proto téměř jisté, že se Civisy v Argentině objeví maximálně v počtu jednotek, jestli vůbec někdy nějaké přijdou. Objevila se zpráva, že pokud nebudou Civisy do konce roku udány, půjdou na likvidaci.
Ruské Trolzy s problémy
V Rosariu jezdí od roku 2017 trolejbusy Trolza-5265.03 „Megapolis“. Jedná se o trolejbusy parciální, které byly nasazeny na novou (v minulosti ale již existující) linku Q, která využívá část původního trolejového vedení (z trolejbusové linky K, která po dlouhá léta přežívala ve městě sama). Problémem je ovšem to, že trolejbusy tak činí jen na zhruba 48 % trasy této linky, zbytek linky Q je totiž zcela nezatrolejován. To vedlo v provozu k několika výpadkům a spekuluje se o tom, že se “baterie” touto enormní zátěží vyčerpaly více, než se očekávalo, zvlášť když v Rosariu panují po několik měsíců v roce tropické teploty (obvykle se pro “parciály” doporučuje stanovit trasu v poměru 2 : 1 ve prospěch zatrolejovaného úseku). Pořízené filmové záběry z místa provozu ukazují, že vozy nejednou jezdí namísto se zapnutou klimatizací s otevřenými okny, ačkoli právě klimatizace byla vnímána jako důležitý prvek nových vozů. O čem se ovšem nespekuluje, je fakt, že pro nekvalitní stav cest docházelo k poškozování subtilní samonosné karoserie vozů, jež jsou řešeny jako plně nízkopodlažní. Vozy musely být lokálně po odhalení tohoto problému vyztužovány, přesto se některá zprohýbaná či jinak poškozená místa nepodařilo zcela odstranit. Trolzy nicméně nadále ve městě jezdí.
Pokud by Civisy do Rosaria opravdu zamířily, umožnily by jednak kompletní obnovu flotily a rozšíření nabízené kapacity na lince K (pro ni je k dispozici 20 krátkých starých vozů), obnovu kdysi zaniklé trolejbusové linky M (měla by být plně elektrifikovaná), případně i linky I (plán na obnovu nemá zatím reálnější obrysy). V květnu 2019 se ovšem objevila na argentinském trhu nečekaná novinka, a sice trolejbus postavený na bázi ojetého autobusu typu TATSA Puma D12 (de facto byla použita jen jeho odstrojená kostra), provozovaného předtím na autobusové lince č. 15 v Buenos Aires. Podobu nového vozu navrhl rosarijský konstruktér Juan Manuel Díaz. Dne 30. května 2019 se odehrála v Rosariu slavnostní prezentace tohoto (polo)nového vozidla označeného jako “BioBus-e”, za kterým oficiálně stojí veřejné společnosti Movi (společnost zajišťují na území Rosaria dopravu) a Enerfe Santa Fe Gas y Energías Renovables (společnost podporující mj. rozšiřování obnovitelných či méně kontaminujících zdrojů). Na voze samotném ovšem pracovaly především nasmlouvané společnosti. Trolejbus je řešen jako částečně nízkopodlažní, s motory i trakční výzbrojí domácí výroby, s výkonem 125 koní. Vozy nabízejí 27 + 2 místa k sezení a mají mj. konektory USB, sadu vnitřních (3 ks) a vnějších kamer (2 ks) a jsou klimatizované. Prototyp je již na zkouškách na lince K. Rosario i provincie Santa Fe, jejíž je město součástí, by rády trolejbus prodávaly do Córdoby i Mendozy (ve druhém uvedeném argentinském městě už ale trolejbusy téměř zlikvidovali). Zdá se, že pokud něco v Rosariu uspěje, pak to bude právě tento trolejbus a nikoli Civisy.
Text: Vít Hinčica
