Premiéra autobusu se sice ještě nekonala, přesto již Solaris získal jeho prvního zákazníka. Řeč je o novém produktu Solarisu v podobě vodíkového autobusu, jehož představení je ohlášeno na summit UITP ve Stockholmu.
První vodíkové autobusy nové generace od Solarisu zamíří do Itálie, konkrétně do severoitalského Bolzana. Celkem by si měl italský dopravce SASA, který již provozuje elektrobusy od Solarisu, pořídit 10 vodíkových vozů. Součástí kontraktu je i 8letý balíček údržby a servisu vozidel. Vozidla by měla být vybavena palivovými články s výkonem 60 kW a bateriemi. Právě baterie budou hlavním zdrojem elektrické energie pro elektromotor. Z palivových článků tedy nepoputuje energie přímo k motoru (resp. k motorům, protože vozy budou vybaveny dvěma v nábojích kol integrovanými motory o výkonu 2x 125 kW), ale nejprve se uloží v bateriích. Odpadní teplo z palivových článků bude odváděno tepelným čerpadlem a bude sloužit k vytápění interiéru. Dojezd vodíkového autobusu by měl být na jedno naplnění (a nabití) 350 km.
Součástí kontraktu je také speciální školení pro řidiče, zahrnující především oblast bezpečnosti užití vodíku a servis vodíkových vozidel. Dopravce pochopitelně hovoří o tom, že vodíkové autobusy přispějí k ochraně životního prostředí, město ale už zkušenosti s vodíkovými autobusy má, protože jich pět provozuje, a jejich výsledky nejsou právě přesvědčivé.
Náklady na palivo vycházejí na 0,94 € za km a údržba stojí dokonce astronomických 2,64 € za km. Celkové náklady jsou tedy 3,62 €/km (cca 94,1 Kč). Pro srovnání: celkové náklady na plynové autobusy jsou v Bolzanu 0,63 €/km (16,4 Kč) a na naftové dokonce jen 0,58 €/km (15,1 Kč). Provoz vodíkových autobusů v Bolzanu tedy vychází více než 6x dráž v porovnání s naftou. Vyšší je i pořizovací cena, jenomže zde se Italové mohou spolehnout na dotace. Každý z autobusů od Solarisu by měl být dotován částkou cca 190.000 € (cca 4,9 mil. Kč). Kromě sólo vozů by rádo Bolzano pořídilo ještě dva vodíkové autobusy kloubové.
Nákup elektrobusů a vodíkových autobusů je o to více paradoxní, když si člověk uvědomí, že Bolzano muselo v roce 2017 sáhnout po nákupu pěti ojetých autobusů ze Švýcarska. Ty nové si totiž nemohlo rychle dovolit, a tak obratem využilo možnosti nákupu ojetin, přičemž ještě loni v září dopravce připustil, že se situace s nákupem ojetin může opakovat. Pokud přitom vezmeme rozdíl mezi náklady na vodíkové autobusy a naftové (bez zohlednění vyšší pořizovací ceny) a vynásobíme si tuto částku průměrným nájezdem 60.000 km ročně, zjistíme, že provoz vodíkového autobusu stojí o přibližně 4,7 mil. Kč více, než provoz naftového vozu, což téměř odpovídá nákladům na nový dieselový vůz. Ostatně bez dieselu to nepůjde v Bolzanu ani nadále. Kromě 10 vodíkových vozů si totiž město hodlá koupit ještě 38 „nafťáků“, v lepším případě (neméně diskutabilní) vozy na zemní plyn.
Libor Hinčica
