Na počátku listopadu roku 2019 jsme informovali o tom, že Minsktrans plánuje nakoupit 890 autobusů a elektrobusů, 810 trolejbusů a 50 tramvají. V prosinci 2019 došlo ke korekci tohoto plánu a nově má být nakoupeno 710 autobusů, 810 trolejbusů a 50 tramvají. Z výčtu tedy vypadly elektrobusy. Trolejbusy by měly být řešeny jako parciální, s autonomním dojezdem do 15 km.
Momentálně má Minsk v evidenci 82 elektrobusů a ještě v roce 2018 jim byla věštěna zářivá budoucnost, která, po vzoru Moskvy, ohrožovala obří trolejbusovou síť, která je v Minsku provozu. Zdá se ovšem, že se nad touto budoucností zatáhlo. Jak totiž uvedla v prosinci 2019 řada běloruských médií, Minsktrans informoval o tom, že parciální trolejbusy umožní nahradit dieselové autobusy a na rozdíl od elektrobusů nevyžadují pro nabíjení svých baterií výstavbu dodatečné infrastruktury, a proto je nyní prioritou nákup právě parciálních trolejbusů.
Minsk zatím lídrem
Podle dostupných údajů by měl mít Minsk nadále nejdelší zatrolejovanou síť na světě, brzy by jej měl ale na této pozici vystřídat Peking, který zhruba od roku 2014 masivně zvyšuje podíl trolejbusů ve své MHD a už několik let eviduje v parku více než tisíc trolejbusů (momentálně jich má přes 1 300 a má za cíl dosáhnout v brzké době počtu 1 650 trolejbusů), zatímco Minsk jich má momentálně méně než 800. Tento nepoměr je ale dán tím, že v Pekingu jsou trolejbusy z nemalé části nasazovány na BRT koridorech, kde je jejich provozní potřeba vyšší než na klasických městských linkách, a dále tím, že mnoho pekingských trolejbusů je řešeno jako parciálních (s garantovaným dojezdem 10 km v jakýchkoli povětrnostních podmínkách), zatímco Minsk se dosud spoléhal na trolejbusy klasické.
Text: Vít Hinčica
