Palivo, o němž se doposud příliš nehovořilo, ale v rámci Evropy mu je díky silnému lobbingu věštěna velká budoucnost – LNG, tedy Liquefied Natural Gas (neboli česky zkapalněný zemní plyn). Diskuze o něm se rozhořela v souvislosti s autobusovou dopravou především okolo roku 2014, kdy polská firma Solbus (dnes v úpadku) představila a posléze i dodala první vozy s tímto pohonem pro Varšavu. Po pár letech klidu se nyní palivo vrací opět na scénu.
Zkapalněný zemní plyn je stále zemním plynem, liší se ale svým skupenstvím. Díky zkapalnění, které probíhá za velmi nízkých minusových teplot, má však menší objem (asi 600x). Toho je využíváno především při přepravě tankery na delší vzdálenosti. V automobilové či autobusové dopravě to znamená na jedno natankování výrazně větší dojezd v porovnání se CNG, čehož by mělo být využíváno hlavně v dálkové dopravě (nasazení technologie pro městské vozy ve Varšavě lze tedy právem považovat za ekonomický i ekologický nesmysl, přesto dopravce MZA Warszawa usiluje o další vozy s tímto pohonem).
Drobnou vadou na kráse tohoto alternativního paliva je skutečnost, že pro zkapalnění (a následné udržování plynu v kapalném skupenství) je zapotřebí velké množství energie. Celková energetická bilance zkapalněného zemního plynu je tak poměrně mizerná a zůstává výrazně za naftou, což znamená, že ekologický přínos a snížení emisí CO2 při použití LNG nabírá v porovnání s naftou záporných hodnot. Australská vláda v roce 2019 dokonce prohlásila, že míra emisí CO2 výrazně v zemi stoupla v důsledku zvýšené produkce zkapalněného plynu, který vyváží do zahraničí. Přesto je LNG politikou EU podporováno.
Sami výrobci autobusů se ale do podpory LNG prozatím nijak zvlášť nehrnuli. Pomineme-li zmíněný Solbus, stala se dalším výrobcem, který na LNG výrazně upozornil, až švédská Scania, která ukázala svůj LNG autobus pro linkovou dopravu na veletrhu IAA v Hannoveru v roce 2018.
Prvním zákazníkem vozů Scania Intelink LD LNG se stal dopravcem TPER z Itálie. Ten vypsal výběrové řízení na LNG vozy počátkem roku 2019 a již koncem téhož roku se dočkal první dodávky. Podle očekávání měl tendr jen jediného účastníka, jímž byla právě Scanie. TPER je společnost z Boloně, která zajišťuje také provoz městské dopravy ve městě (včetně té trolejbusové). Ve své flotile má také více než 300 autobusů na CNG. V rámci snahy snižovat emise skleníkových plynů pak byly při dálkovou dopravu pořízeny i první autobusy na LNG, což je ze strany dopravce vnímáno jako výrazný pokrok v oblasti udržitelné mobility, ačkoli nic nemůže být (s ohledem na výše řečené) více vzdáleno pravdě.
Autobusy Scania Interlink LD LNG mají kapacitu až 71 osob, z toho 55 sedících. Na jedno natankování zvládnou autobusy ujet cca 1.000 km. Vybaveny jsou dvěma nádržemi o objemech 556 litrů (na pravé straně) a 452 litrů (na levé straně). Celkem bylo pořízeno 15 autobusů na LNG, za něž dopravce TPER vynaložil 3,7 mil. € (cca 94 mil. Kč, tj. 6,26 mil. Kč/vůz). 90 % této částky pokryl dopravce z vlastních zdrojů, 10 % přispěla centrální vláda.
Předpokládá se, že TPER bude v nákupu dalších vozů na LNG pokračovat. Postupně by jimi chtěl v linkové dopravě nahrazovat dosluhující dieselové vozy. Nahrává mu při tom také politika státu, který LNG podporuje a financuje mj. výstavbu nových plnicích stanic na tento druh paliva. Ostatně ze zhruba 200 stanic na LNG v Evropě se jich má jen v Itálii nacházet rovných 56 a počítá se s tím, že přibydou další.
Libor Hinčica
