Novozélandské hlavní město Wellington zrušilo v říjnu 2017 svůj trolejbusový provoz. Ačkoli se těsně před zrušením političtí reprezentanti shodli, že zrušení je patrně nesmysl, nechali celou akci proběhnout s tím, že nechtějí platit penále firmám, které byly najaty na urychlenou likvidaci trolejbusové sítě.
Vyřazena byla také flotila trolejbusů, z nichž většina byla stará pouze 8–10 let. Město tvrdilo, že trolejbusy nezůstanou nevyužity a slibovalo jejich přestavbu na elektrobusy či hybridní autobusy. Proběhla dokonce soutěž na zhotovitele přestavby, přičemž vozidla měla na hybridní pohon přebudovat společně Wrightspeed. Aby veřejnost získala v záměr patřičnou důvěru, bylo zdůrazňováno, že majitel společnosti v minulosti úzce spolupracoval s miliardářem Elonem Muskem, který je znám v dopravní branži především díky svým elektromobilům Tesla. Jenomže projekt přestavby zkrachoval. Přestavěn – a ne s příliš valnými výsledky – byl jen jeden trolejbus, načež město projekt zastavilo. Nakoupeny měla být nová vozidla v podobě elektrobusů vyráběných v kooperaci s čínským partnerem. Ani výsledky elektrobusů ale nejsou prozatím nijak přesvědčivé a město mezitím postupně nenápadně odsunuje svůj cíl 100% elektrické MHD.
Když se trolejbusy rušily, tvrdilo se, že k náhradě stávající autobusové flotily za elektrobusy dojde do roku 2025. Později se posunul termín na rok 2030 a nyní se počítá nejdříve s rokem 2040. Náhradou většiny trolejbusů se nakonec podle očekávání staly dieselové autobusy. Právě na silný lobbing z řad autobusových výrobců bylo mimochodem při rušení wellingtonských trolejbusů mnohými poukazováno.
Trolejbusy zůstaly odstavené v hale vozovny, kde na ně v mezičase usedal prach. S ohledem na levostranné provedení jsou nepoužitelné pro jiné dopravce, tedy pokud by je nechtělo pořídit některé z indických měst zvažujících v současné době zavedení trolejbusů. Trolejbusy tak byly nabídnuty na aukčním novozélandském portálu Trade Me.
Cena začíná na 10.000 novozélandských dolarech, tj. cca 150.000 Kč (má se ale lišit podle stavu jednotlivých vozidel, za 150.000 Kč tedy budou k dispozici zřejmě ty nejhorší exempláře). Celkem si zde lze pořídit 58 trolejbusů. Na portálu se zároveň uvádí, jako co by mohly být (násilně) vysloužilé trolejbusy dále využity. Navrhované je ponechání coby muzejního exponátu, přebudování na samostatný pokoj pro teenagera, domek pro babičku či chůvu, kancelář, anebo chatku na dvorku. Když prý „slepíte“ 4 trolejbusy dohromady, můžete takto vzniklý objekt nazývat jako nákladově efektivní bydlení.
Trolejbusy jsou prodávány bez interiéru a demontována je rovněž část elektrické výzbroje, takže vozy jsou nepojízdné. Nabízena je možnost dodání baterií, pokud by chtěl někdo využít solárních panelů k výrobě elektřiny a jejímu skladování.
Libor Hinčica
