Životnost autobusů Ikarus 280 byla v éře východního bloku odhadována zpravidla na pouhých 6–8 let. A nemálo těchto legendárních vozů tuto metu skutečně nepřekročilo a z provozu se poměrně rychle klidilo pryč. Na druhé straně robustní konstrukce vozů v kombinaci s pravidelnou údržbou prokázaly, že Ikarusy mohly sloužit i v náročných podmínkách mnohem déle.
V Budapešti nedávno dojezdil místní rekordman poznávací značky BPO-475 a ev. č. 04-75. Ten byl do provozu zařazen již v říjnu 1986 a v provozu byl 12.201 dnů – naposledy svezl pasažéry dne 14. 2. 2020 a vyřazen byl k poslednímu únoru. Během této doby autobus pochopitelně absolvoval běžná kola údržby, vyhýbaly se mu ale zásadní modernizace i generální opravy. Výjimku představovala jen změna sedadel v interiéru a v roce 2014 přišel nejpodstatnější zásah, kdy původní čtyřkřídlé dveře (známé i z většiny československých Ikarusů) nahradily moderněji vypadající dveře dvoukřídlé. Současně autobus prošel v tomto roce jedinou větší opravou. Díky dlouhé službě cestujícím se stal vůz mezi fanoušky dopravy legendou. Svou poslední službu absolvoval na lince č. 130.
Ačkoli se již několik let mluví o úplném konci Ikarusů 280 v Budapešti, prozatím se s nimi maďarské metropoli nepodařilo úplně rozloučit. Při nákupu nových vozidel jsou nezřídka vedle Ikarusů vyřazovány i věkově mladší vozy, jejichž technický stav je horší. Díky tomu je stále v Budapešti v provozu 55 vozů Ikarus 280 (37 ve verzi 280.49 a 18 v provedení 280.40A). Poslední z nich byly vyrobeny v roce 1998, nejstarší ale pocházejí z roku 1987 (jde hned o 8 vozů). Mimoto je v provozu ještě 16 sólo vozů Ikarus 260.46, mezi nimiž je ten nejstarší (stejně jako kloubový rekordman) z roku 1986, zařazen byl ale až v dubnu 1987.
Libor Hinčica
