Lotyšská Riga konečně zahájila provoz svých deseti trolejbusů Solaris Trollino 18,75 vybavených vodíkovým prodlužovačem dojezdu. Od 24. 3. 2020 jsou trolejbusy nasazovány na linku číslo 4. Ta byla až do konce loňského roku obsluhována autobusy. Dopravní podnik se nicméně rozhodl, že zde místo autobusů budou jezdit trolejbusy s dieselovým agregátem, které nyní alternují i první vodíkové trolejbusy.
Trolejbusy v Rize přitom nemají jednoduchou pozici. Představitelka Rīgas satiksme (DP Riga) Bajba Bartaševiča řekla dne 19. 8. 2019 do médií, že se dále nepočítá s trolejbusovou dopravou v hlavním městě Lotyšska. Podle jejích slov jsou trolejbusy sice přívětivým druhem dopravy, nicméně infrastruktura již vypovídá službu. Z toho důvodu se město vydá cestou pořízení autobusů, které mají údajně nulové náklady. Jinými slovy by mělo dojít k dožití systému a jeho postupnému omezování. Naprosto v rozporu s tímto tvrzením ale byla od 2. ledna 2020 nahrazena 2. nejvytíženější autobusová linka ve městě č. 40 (nově číslo 4) právě trolejbusy.
Trolejbusy s vodíkovým prodlužovačem dojezdu jsou pokročilým řešením elektromobility, kdy trolejbus využívá standardně trolejového vedení ve městě a úseky mimo trolej obsluhuje na baterie. S ohledem na zájem zajíždět v módu mimo trolej na delší vzdálenost bylo zvoleno řešení s vodíkovým prodlužovačem dojezdu. Ten zajišťuje dobíjení baterií poté, co se dojde k jejich vybití. Trolejbus tak může v kombinaci baterie + vodík ujet až 150 km. Nabíjení baterií lze pak pochopitelně realizovat i během jízdy pod trolejí.
Celý projekt budil poměrně velké diskuze. Solaris sice zvládl trolejbusy dodat včas, tj. již v průběhu roku 2017, chyběla ale plnicí stanice. Trolejbusy tak více než dva roky stály bez užitku a nebyly využívány ani v běžném provozu. Po městě absolvovaly jen několik standardních zkušebních jízd. Teprve dokončení stanice na vodík – mimochodem první v Pobaltí – umožnilo zahájit testy od počátku března nejprve bez cestujících a od 24. 3. 2020 i s cestujícími.
Vodíkové trolejbusy a výstavba plnicí stanice jsou součástí projektu Evropské unie H2Nodes, na jehož financování se EU podílí 50 %. Celkové náklady jsou vyčísleny na 16,1 mil. € (cca 435 mil. Kč). Součástí projektu bylo i vypracování odborných studií pro realizaci záměru, přičemž lotyšská státní televize v prosinci 2019 uvedla, že studii v hodnotě 322.000 € (8,6 mil. Kč) zadal dopravce bez výběrového řízení firmě, která se dříve vodíkovou technologií vůbec nezabývala. Trolejbusy poté nabídl pouze Solaris, který je v Lotyšsku skloňován v souvislosti s korupčním skandálem. Cena za jeden vůz by měla v přepočtu okolo 30 mil. Kč, tedy min. dvojnásobek standardní ceny trolejbusu. Momentální charakter provozu přitom užití vodíkového prodlužovače dojezdu vůbec nevyžaduje.
Celá linka číslo 4, na níž je denně nasazováno 22 trolejbusů (o víkendech pak 10), má délku okolo 20 km, avšak pouze 5,2 km absolvují trolejbusy mimo trolej, přičemž úseky jsou ještě rozděleny (jeden o délce 1,6 a druhý o délce 3,6 km). Tím se zajistí dobití baterií z troleje vždy dříve, než by vůbec vodíkový pohon měl přijít ke slovu.
Petr Bystroň
