Čínský Peking po redukci trolejbusové dopravy v Moskvě převzal štafetu největšího provozovatele trolejbusů na světě. A jen tak mu ji asi nikdo nevezme. Trolejbusům se v čínské metropoli v posledních letech nebývale daří a zažívají boom především díky nasazování na nejvytíženější linky ve městě v rámci tzv. BRT koridorů.
Trolejbusy začaly v čínském hlavním městě sloužit od 26. 2. 1957 a do roku 1966 postupně nahradily původní tramvajovou síť. Významnou roli hrálo při zavádění trolejbusové dopravy také Československo, které do města dodalo v roce 1957 celkem 72 vozů Škoda 8 Tr (později se ve městě objevil i jeden vůz Škoda 14 Tr, sériové dodávky ale zahájeny nebyly). Trolejbusová doprava v Pekingu si prošla obdobími rozvoje i úpadku, nikdy ale nedošlo k jejímu zrušení. O smrákání nad trolejbusy v hlavním městě se začalo hovořit až v souvislosti s příchodem novodobých elektrobusů. Při olympijských hrách v roce 2008 byla elektrobusová flotila v Pekingu dávána za vzor moderního ekologického smýšlení v oblasti veřejné dopravy a vyspělosti čínské techniky. Padesátka představených elektrobusů sice během her zvládala odvážet cestující, pro podmínky pekingského provozu ale bylo jejich využití značně limitované. A tak se všech padesát elektrobusů v tichosti podrobilo přestavbě na… trolejbusy.
V roce 2010 bylo v Pekingu zhruba 148 km trolejbusových tratí a 525 trolejbusů. S ohledem na snahu zlepšit životní prostředí ve městě se ale začalo hovořit o možnosti jejich rozvoje a to v novodobé podobě parciálních trolejbusů, kdy část trasy absolvují vozidla na baterie a část pod trolejí. I když by se dalo konstatovat, že rozlehlá infrastruktura sama o sobě poskytovala prostor pro vytvoření řady linek obsluhovaných parciálními trolejbusy, město hodlalo výrazně investovat i do nově budované infrastruktury, čímž by potenciál trolejbusů ještě více narostl.
Zlomový byl pro rozvoj trolejbusů rok 2013, kdy byl schválen plán na jejich postupné rozšiřování. Do roku 2022 mělo být v ulicích až 2.200 vozidel, což se při pohledu na flotilu čítající necelých 600 vozů zdálo jako takřka nemožná meta. Nyní jsme o sedm let dále a Peking hlásí, že již má pro provoz na trolejbusových linkách k dispozici celkem 1.800 vozidel. Většina z nasazovaných trolejbusů je řešena jako článková. V provozu je celkem 30 trolejbusových linek, které mají souhrnnou délku 472 km (ne všechny úseky jsou ale zatrolejovány). Denně přepraví trolejbusy takřka půl miliónu cestujících (480.000) a najedou po ulicích asi 135.000 km. Trolejbusy se výborně osvědčily především na linkách ve vyhrazených koridorech, odkud postupně vytlačují autobusy.
S trolejbusy se počítá také do dalších let, a to nejen v Pekingu. V Číně se rozšiřují i další stávající sítě a vznikají i nové trolejbusové provozy. Tomu se přizpůsobují také výrobci, například společnost Foton si postavila i vlastní zkušební dráhu. K 1. listopadu 2019 byl poté zřízen také Národní úřad pro vývoj trolejbusů, který má na starosti další vývoj v oblasti moderních trolejbusů. Čína navíc zahájila i export trolejbusů – překvapivý úspěch minulý rok sklidila v Mexiku.
Libor Hinčica
