Turecký výrobce Bozankaya uspěl v dalším výběrovém řízení na tramvaje mimo domovskou Anatolii. Do hlavního města Srbska by měl dodat až 25 svých pětičlánkových tramvají o délce cca 32 m. Vyplývá to z uveřejněných výsledků zadávacího řízení, do nějž Bozankaya podala nabídku jako jediná.
Pro společnost, jež v lednu letošního podepsala s rumunským Temešvárem smlouvu na dodávku opčních vozů a v květnu s italskou Neapolí zcela nový kontrakt, jde o další exportní úspěch s jejími tramvajemi. Tendr přitom provázely kontroverze kvůli nastaveným podmínkám i neobjasněnému „výletu“.
Bělehrad, jenž naposledy pořídil nové tramvaje v letech 2011–2013 od španělského CAFu (celkem 30 vozů), bojuje s obřím podfinancováním své veřejné dopravy, což se projevuje na technickém stavu vozidel, vedle nichž i vagóny RegioJetu vypadají, jako by právě opustily výrobní linku. Politici dlouho proklamovali, že tramvajovou flotilu obnoví, přičemž vzduch ohřívali frázemi o nákupu až jednoho sta vozů. Nakonec byla vypsána v listopadu 2023 soutěž jen na 20 tramvají, která byla navíc záhy zrušena, oficiálně proto, že byly prověřovány jiné cesty financování a záruky ze strany státu. Nakonec si však musel dopravce vzít tak jako tak dříve avizovaný úvěr a v dubnu vypsal soutěž novou, tentokrát už na (až) 25 vozů.
Bozankaya byla od počátku uváděna jako favorit. Technické podmínky jí umožňovaly účast s konstrukčním řešením, jež vyrábí, nicméně vzhledem k tomu, že šlo o zadání na klasický vůz s neotočnými podvozky (Multigelenk), neměli tuto specifikaci problém splnit ani další producenti, což se projevovalo i na množství doplňujících dotazů (prokazatelně se o tendr měli zajímat také PESA či Stadler). Navíc zadání do značné míry kopírovalo dřívější specifikaci na poslední dodávku vozidel od CAFu.
Mnohem více dráždila veřejnost neobjasněná cesta šéfa primátorské kanceláře do Turecka na přelomu léta a podzimu loňského roku, která sice nebyla nikterak tajná, dotyčný však pro ni neměl žádné oficiální pověření ze strany zastupitelstva města a formálně ani primátora samotného. Srbské zákony jsou stále v otázkách střetu zájmů poměrně benevolentní a návštěvy výrobců jsou běžnou součástí místní „kultury“, což však neznamená, že by je občané hákliví na vysávání veřejných rozpočtů přehlíželi. Vymýtit se zatím podařilo alespoň ty největší nešvary, jako byly návštěvy u výrobců v době už probíhajících výběrových řízení, jinak jsou podobné „výlety“ běžné.
Poslední nové tramvaje pořídil Bělehrad v letech 2011 až 2013, a to od španělského CAFu. (foto: Libor Hinčica)
Nejvíce však v rámci zadávacího řízení nahrávaly tureckému výrobci podmínky dodání. Díky běžícím kontraktům a faktické unifikaci své produkce je totiž firma schopna zajistit dodávku tramvají ve velice krátké době. Smluvní ujednání uvádějí, že je nutno dodat první dvě vozidla již do devíti měsíců od podpisu smlouvy, což by mohl výrobce, jenž teprve musí tramvaj na míru pro Bělehrad navrhnout, sotva splnit. Přestože byl tento bod kritizován, Bělehrad z něj neustoupil a dobu, o níž měli usilovat jiní výrobci (ti žádali na dodání prvních vozů dokonce až 36 měsíců) neakceptoval, neboť vozidla údajně město rychle potřebuje, přičemž celá dodávka by měla být realizována již do roku 2026. Fixně si však srbská metropole pořídí jen ony první dva vozy. Další pak mohou být dodány vždy do 15 měsíců od příslušné odvolávky. Vzhledem k zajištěnému financování (byť úvěrovému) se předpokládá, že se opce alespoň částečně využije.
Jeden pětičlánkový vůz vychází na částku 2,629 mil. € bez DPH (cca 66 mil. Kč), přičemž srbská média kritizující předmětnou soutěž uvádějí, že Bozankaya nabídla prakticky identický typ tramvají jako do rumunského Temešváru, kde byla cenovka v roce 2021 výrazně nižší (1,94 mil. €; zhruba 47,5 mil. Kč). Na druhé straně letos podepsaný kontrakt pro Neapol pracuje s částkou 3,1 mil. € (zhruba 76 mil. Kč), zde se ale jedná o tramvaje obousměrné. V potaz je pochopitelně nutno vzít také další plnění vyplývající ze smluv.
Závěrem dodejme, že turečtí dodavatelé vozidel (především tedy autobusů) jsou v zemi s dvojhlavým orlem ve znaku poměrně úspěšní – jen v ulicích Bělehradu naleznete autobusy od BMC, Otokaru, Güleryüzu, Isuzu i Temsa Skody.
V České republice uspěla Bozankaya v několika tendrech na dodávku nových trolejbusů, dopravci si ale zpravidla nalezli záminku pro jejich zrušení. Potvrzena jako budoucí dodavatel byla v Praze v tendru na dodávku až 70 parciálních trolejbusů. Pražský Dopravní podnik prohlásil, že hodlá s vítězem (aniž by Bozankayu jmenoval) kontrakt uzavřít, ani dva měsíce po pravomocném rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak ale neučinil.
