S italskou Veronou se konečně podařilo dohodnout převzetí prvních trolejbusů z produkce švýcarského HESSu, které mají sloužit na místním nově budovaném systému. Ten byl na politické úrovni schválen k realizaci sice již v roce 2007, absence finančních prostředků ale nejprve oddalovala zahájení stavby, načež následovaly – v Itálii tradiční – průtahy při samotné stavbě. Od slavnostního výkopu tak příští rok uplyne již 10 let.
Stavba byla zahájena dne 16. 12. 2016 za široké účasti novinářů. Jakmile se žurnalisté rozprchli a vyšly oslavné články o novém moderním a ekologickém dopravním systému, veškeré dění zase utichlo a teprve po takřka dvou letech (v listopadu 2018) se začalo skutečně na stavbě pracovat. Brzy se ale ukázalo, že se přiklepnuté peníze určené na stavbu sítě zahrnující dle původního návrhu čtyři linky o délce tratí 23,7 km (z toho 16 km pod trolejovým vedením) rozkutálely dříve, než bylo plánováno. To vedlo ke sporům se zhotovitelem stavby, jemuž město dokonce vypovědělo smlouvu, nicméně následně znesvářené strany zasedly k jednacímu stolu a dohodly se na pokračování alespoň části prací.
Klíčový problém ale vyřešen nebyl – jak dostavět ambiciózní projekt při nedostatku financí? Verona proto nechala svůj záměr přepracovat, čímž výrazně klesl počet úseků, na nichž má být trolejové vedení, konkrétně z 16 km na pouhých cca 10 km. Jenomže ani tato zásadní redukce (o 37,5 %) neznamenala, že by město dokázalo vyjít s původně přiklepnutým rozpočtem, a tak muselo svůj upravený projekt prezentovat ministerským úředníkům, a ještě žádat o navýšení dotace. Ministerstvo dokonce napoprvé provedené změny zamítlo, teprve počátkem roku 2023 dalo novému konceptu zelenou. Veroně se následně podařilo sehnat ještě prostředky od Evropské investiční banky (62 mil. €), takže se budget nafoukl na potřebných 150 mil. € (cca 3,825 mld. Kč) a veřejnosti bylo slíbeno, že trolejbusy do ulic vyjedou do listopadu 2025. Tento termín byl později znovu revidován, takže dnes se už počítá s rokem 2026; pro jistotu bez uvedení konkrétního měsíce (v některých zdrojích se rovnou hovoří o „nejdříve v roce 2026“).
V letech 1958 až 1963 byly na podvozcích Fiatu vyrobeny za využití elektrické výzbroje TIBB karoserie firmy Stanga pro kloubové vozy sloužící na meziměstských tratích z Verony. (zdroj: Comune di Marano di Valpolicella)
Ruku v ruce s objednávkou stavebních prací byla objednána i vozidla. Vítězem soutěže se stal švýcarský HESS, které na tomto projektu ještě spojil své síly se společností Kiepe Electric, s níž se však do budoucna rozešel a upřednostnil na vozech produkty od ABB. Původní kooperační smlouva obou producentů je ovšem platná, takže veronský projekt hodlají dokončit společně. Pro obě společnosti šlo dosud především o významnou finanční zátěž, neboť první vozidla byla dokončena již v roce 2020, ale na jejich předání nemohlo být vzhledem k tempu (ne)výstavby ani pomyšlení. Již vyrobené kusy tak zůstaly ve výrobním závodě v Bellachu, zkoušky jednoho z nich se uskutečnily na jaře 2020 v Bielu.
Nyní se dohodlo, že dříve vyrobená vozidla – celkem vzniklo 6 kusů – zamíří do Itálie k budoucímu provozovateli, přičemž současně by se měla rozeběhnout produkce zbylých 33 ks, které už budou vyhotoveny v prodloužené variantě HESS lighTram® 19 DC (18,75 m), neboť HESS produkci kratšího (18m) modelu v mezičase opustil.
Připomeňme, že v minulosti ve Veroně trolejbusy již jezdily, když od roku 1937 postupně nahrazovaly městské i meziměstské tramvajové linky. I nad trolejbusy se ale začalo později smrákat a v roce 1975 dojezdila nejprve poslední městská linka a v letech 1979 až 1981 i všech pět meziměstských, které využívaly napětí 1 200 V. Tyto linky přitom nebyly (až na jednu) nikterak kraťoučké a nejdelší z nich dosahovala bez osmi metrů rovných 23 km.
