V dopravní historiografii můžeme nalézt napříč někdejším Československem společný jmenoval v podobě shody na akceleraci rozvoje veřejné dopravy v období těsně po druhé světové válce. Zběsilé stavby nových tratí byly ovšem v období poloviny 50. let prakticky zastaveny a velké investice, které dosud provázaly éru nadšeného budování, začaly být odkládány.
Příčin tohoto stavu by šlo jistě nalézt celou řadu, počínaje zhoršující se ekonomickou situací země zplundrované už po pár letech komunistické řízení do té míry, že musel stát v roce 1953 přistoupit k měnové reformě (prakticky došlo ke státnímu bankrotu), až po kapacitní nedostatky výroby nových vozidel a absenci vstupních materiálů do výroby. V první polovině 50. let se ale odehrály důležité a v „kolejovém dějepisectví“ dosud opomíjené události, která ve svých důsledcích bezprostředně ohrozily výstavbu tramvajových i trolejbusových tratí napříč celým Československem, nových trolejbusových systémů v zemi, ale i projekty, které byly těsně před dokončením. Šlo o sérii zásadních rozhodnutí týkajících se výstavby napájecí infrastruktury v čele s měnírnami.
Počínaje dnešním večerem budeme každý den v 18:00 publikovat na našich webových stránkách miniseriál „Heslo: Měnírna“, který se pokusí čtenářům v celkem 12 nestejně dlouhých dílech přiblížit především na příkladu Prahy období přelomu 40. a 50. let a pojmenovat autorovi známé příčiny náhlého zastavení rozvoje elektrické městské dopravy u nás přibližně v polovině páté dekády minulého století.
Text je s výjimkou prvního dílu, jenž coby úvodní přenese čtenáře do raných let zavádění elektrického pohonu, sestaven výhradně na základě studia primárních zdrojů, tedy archivních materiálů z Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu v Praze, Městského archivu v Praze, Městského archivu v Ostravě a Archivu DP hl. m. Prahy, a. s. Zaměstnancům těchto institucí patří poděkování za péči o naše historické dědictví a vstřícný přístup k našim badatelským aktivitám. Poděkování pak náleží také trojici mužů, kteří poskytli cenné rady a připomínky k textu, konkrétně šlo o pány Roberta Maru, Jana Šurovského a Pavla Fojtíka, z nichž poslední jmenovaný bohužel práce na korekcích textu už nestihl dokončit.
