Rakouský Innsbruck plánuje převést veškerou svou hromadnou dopravu na elektrickou. Méně vytížené autobusové linky mají být postupně do roku 2035 převedeny na klasické elektrobusy s tím, že první čtyři bateriové autobusy mají být dodány v roce 2022, načež by mělo docházet k postupnému nákupu dalších elektrobusů v počtu čtyř až osmi vozů. V prvních letech by měl tento nákup probíhat ještě souběžně s dieselovými vozy, postupně se ale přejde jen na čistě elektrická vozidla a v roce 2035 by měl být poslední z dieselových vozů vyřazen.
Kromě autobusových linek s nižší přepravní poptávkou je však zapotřebí řešit i otázku linek s vysokou přepravní poptávkou, krátkými intervaly a dlouhými kilometrickými proběhy. Zde se jeví městu z pochopitelných důvodů jako nejlepší řešení trolejbus, resp. parciální trolejbus. Trolejbusová doprava by měla nahradit dle představ plánovačů autobusové linky písmen C, F, J, M, R a T, a navíc ještě regionální autobusovou linku č. 404 (a to alespoň částečně). Vedle trolejbusů a elektrobusů by měl pokračovat i rozvoj tramvajové sítě (již dnes je ve stavbě prodloužení linky číslo 5 do obce Rum, odkud by měla být tramvaj prodloužena až do města Hall im Tirol, kam mimochodem v minulosti již tramvaje z Innsbrucku jezdily).
Pokud by skutečně došlo k výstavbě trolejbusové sítě a nákupu parciálních trolejbusů, bylo by to v historii Innsbrucku již potřetí, kdy se tato technologie v ulicích města objeví. Poprvé byl provoz trolejbusů zahájen dne 8. 4. 1944, tedy v období druhé světové války. Pro zahájení provozu byla použita vozidla, jež byla předtím zrekvírována německou armádou v Itálii. Po válce se síť rozšířila a dočkala se i zcela nových vozidel.
O postupném zrušení trolejbusů bylo rozhodnuto v roce 1963 v souvislosti s tehdejším dieselovým opojením. Ze tří existujících linek byla ta první (písmena B) zrušena v roce 1969, linka C následovala v roce 1971 a linka A až v roce 1976, tedy až po první ropné krizi. Přestože se již objevovaly názory, že by trolejbusy mohly zůstat jako ekologický dopravní prostředek zachovány, bylo rozhodnuto i poslední linku zrušit, a to mj. v souvislosti se změnou dopravní politiky města, které preferovalo úpravy stávajících obousměrných komunikací na širší jednosměrky, což by v případě trolejbusů znamenalo vždy výstavbu zcela nového trolejového vedení v jednom směru (a snesení části vedení ve směru opačném).
Vozový park „druhé generace“ trolejbusů v Innsbrucku tvořilo také 16 vozů GE 152 M 18 z produkce Gräf & Stift, které zahajovaly v roce 1988 provoz. Po vyřazení skončily v Brašově v Rumunsku a v bulharské Sofii. (foto: Steve Morgan; zdroj: Wikipedia.org)
Trvalo jen deset let, než padlo rozhodnutí, že by se trolejbusy měly do ulic města zase vrátit. Pro elektrizaci byly vytipovány nejvytíženější autobusové linky O a R, které sice původně měla nahradit tramvaj, ale z finančních důvodů bylo rozhodnuto upřednostnit trolejbus. Již 17. 12. 1988 se tak ulicemi Innsbrucku rozjely poprvé s cestujícími nové článkové trolejbusy z produkce Gräf & Stift (které v roce 1992 doplnily i první nízkopodlažní vozy téhož výrobce).
Přestože se obě linky dočkaly v průběhu 90. let několikerého prodloužení (linka O dosáhla délky 10,2 km, linka R 8,4 km), dostaly se po roce 2000 trolejbusy opět do nemilosti. Město se rozhodlo, že přece jen vybuduje nové tramvajové tratě, což vedlo v únoru 2007 k zastavení trolejbusového provozu. Místo trolejbusů ale vyjely nejprve autobusy, zatímco v ulicích města ještě dlouhé roky viselo nepoužívané trolejové vedení, které bylo snášeno jen pozvolna. Stavba tramvajových tratí se protahovala i prodražovala, takže teprve v roce 2019 (dvanáct let po zastavení trolejbusového provozu) bylo možné hovořit o tom, že byla původní trolejbusová linka O nahrazena v celé své délce tramvajemi (linkami 2 a 5). Linka R ovšem jezdí jako autobusová nadále, a jak si mohl pozorný čtenář všimnout, je dnes právě tato linka zahrnuta ve výčtu kandidátů na zavedení provozu parciálních trolejbusů. V tomto směru se tedy jeví zrušení trolejbusů v roce 2007 jako fatální chyba – Innsbruck již dnes mohl mít vynikající základ pro budování další infrastruktury.
Nezbývá doufat, že se tento záměr podaří přetavit v realitu a že se trolejbusová doprava do ulic Innsbrucku navrátí – tentokrát snad na delší dobu.
