Jak slíbili, tak učinili. Manažeři Iveco Bus se mohli vyfotit u slavnostního přestřižení pásky nového výrobního závodu, který otevřeli v jižní Itálii ve městě Foggii. Iveco vrací část produkce autobusů do mateřské Itálie po 12 letech. Svůj poslední závod ve Valle Ufita uzavřelo v roce 2011 a produkci převedlo mezi své zahraniční závody, částečně i do Vysokého Mýta.
Političtí reprezentanti věří, že nový podnik bude představovat vzpruhu pro produkci autobusů „MADE IN ITALY“. Zatímco před uzavřením závodu ve Valle Ufita se mělo na Apeninském poloostrově vyrobit okolo 5 700 autobusů (různých značek), v roce 2022 sjelo z výrobních linek jen 271 autobusů.
Cílem Iveca je vyrobit ve Foggii až 1 000 autobusů ročně, přičemž má jít výlučně o výrobu autobusů s ekologickými pohony, především o montáž vozu eWay. Nejde přitom zdaleka jen o to, že by Iveco nasadilo čistě zelenou strategii a řeklo si, že dieselové vozy v Itálii zkrátka produkovat nebude. Ve skutečnosti ani nemělo v případě nového závodu jinou možnost. Ačkoli se může jevit založení zcela nového podniku v Itálii jako jdoucí proti proudu v době nesmírného tlaku na snižování nákladů, je nutno říci, že Iveco příliš neriskuje.
Nový podnik totiž vznikl za přispění státu, který si na to půjčil od Evropské investiční banky. Ta v rámci programu PNRR, což je zkratka pro sousloví, jež by šlo přeložit jako „Národní plán obnovy a odolnosti“, obdržela okolo 500 mil. €. Ty jsou určeny na projekty, jež mají pozvednout turistický ruch a přinést inovace zejména v oblasti ekologie, přičemž výstavba nového závodu na výrobu vozidel, jež využívají jakoukoli podobu alternativního pohonu, do škatulky takového inovačního projektu krásně zapadá, a tak Iveco nemalou část z 40miliónové investice (v eurech) dostane proplacenou, konkrétně celou polovinu.
Jak bude v praxi výroba vypadat, jak poněkud záhadou. Přes všechny líbivé řeči o příspěvku pro ekonomiku Itálie, navýšení počtu pracovních míst, růstu regionu, udržení italské tradice výroby autobusů, ekologických řešeních pro svět, a dokonce i o vlivu v Itálii vyráběných elektrobusů na navýšení turistického ruchu (fantazii se zjevně meze nekladou), uvedlo i Iveco ve své tiskové zprávě, že závod dá práci pouhé jedné stovce pracovníků.
Nejde přitom ani o počáteční stav, ale až výhledový a současný příspěvek k zaměstnanosti je v autobusové divizi Iveca ve Foggii poněkud skromnější – podnik má jen 25 zaměstnanců (z nichž nezanedbatelnou část tvoří manažerské pozice) a do konce letošního roku by se měl jejich počet navýšit „až“ na 40. V tomto kontextu zní některé výroky politiků přednášené při příležitosti otevření závodu jako z Havlových dramat. Například Adolfo Urso, ministr pro ekonomický rozvoj, uvedl: „Tento nový závod je také důležitý pro reaktivaci výrobního řetězce a představuje, jak může být fond PNRR nástrojem, který může být skutečnou hnací silou pro povzbuzení průmyslové výroby pocházející z Itálie.“
Celkově je tak nová autobusová továrna spíše továrničkou. Její velikost činí 4 000 m2, což je pro představu zhruba desetina rozlohy libchavského SORu. Jak by v tak malém podniku mělo ročně vzniknout okolo 1 000 autobusů, zůstává neznámou, pakliže tedy nepůjde jen o polepování nálepkami s italskými vlaječkami, jež budou demonstrovat původ v zemi pizzy a těstovin. Ze zpráv v médiích se přitom dá s trochou nadsázky říct, že právě na tuto aktivitu se nyní bude podnik primárně soustředit, konkrétně má jít jen o blíže nespecifikované dokončování autobusů, jejich uzpůsobování požadavkům zákazníků a výzkum a vývoj, což jsou všechno poněkud široké pojmy.
Celý podnik měl být postaven během pouhých osmi měsíců a prvním zde smontovaným vozem by měl být autobus Iveco Crossway s pohonem na CNG pro dopravce TUA – Società Unica Abruzzese di Trasporto z oblasti Pescary. O tom, že by se ve skutečnosti na tomto Crosswayi odvedly ve Foggii veškeré montážní činnosti, asi není zapotřebí mít iluze. Postupně má odtud odejít k témuž dopravci dalších 99 „smontovaných“ meziměstských Crosswayů.
