Společnost Iveco Bus oznámila, že by chtěla v Itálii otevřít nový výrobní závod na výrobu autobusů. S projektem má pomoci italské ministerstvo hospodářského rozvoje, u nějž se snaží výrobce získat finanční prostředky na výstavbu v rámci programu Národního plánu obnovy a odolnosti.
Mimochodem, pokud by čtenáři někdy v budoucnu chtěli vyjádřit sousloví „vybudování nového výrobního závodu“ opisem, přišlo Iveco Bus ve své tiskové zprávě k dané události s naprosto neotřelou náhradou, když uvádí, že: „Cílem je zahájit výrobní investice a výzkumné a vývojové činnosti, které budou využívat dovednosti a produkty národního dodavatelského řetězce automobilového průmyslu, se zvláštním zaměřením na odvětví specializovaných komponentů.“
Podle vyjádření výrobce by chtělo Iveco rozšířit své kapacity pro výrobu baterií v existujícím závodě v Piedmontu a vytvořit zcela nové výrobní linky pro konečnou montáž elektrobusů, vodíkových autobusů, ale i standardních autobusů s pohonem na plyn či naftu ve městě Foggia na jihu Itálie (nedaleko poloostrova Gargano). Důležitá je zmínka, že by mělo jít pouze o montáž konečnou, neboť základ vozidel by se měl vyrábět v jiných závodech Iveca a ve Foggii by mělo dojít pouze k doplnění zdroje pohonu, jehož produkce by měla probíhat v Turíně (případně dojde k doplnění externě nakupovaných palivových článků).
Přestože vyšla tisková zpráva mezinárodně v mnoha jazykových mutacích, z jejího obsahu přímo číší cílení na poněkud primitivní nacionalismus. Zdůrazněno je tak zapojení dodávek velké části dílů „národního dodavatelského řetězce“, „získání nových technologií a know-how pro zemi (myšleno Itálii)“, údajný příspěvek projektu „k energetické a ekologické transformaci veřejné dopravy v Itálii“, anebo „obnovení konkurenceschopnosti italského autobusového segmentu“.
Iveco uvádí, že pokud dojde ke schválení dotace, mělo by se ještě v roce 2022 přejít do pokročilé fáze projektování a první autobusy by měly být vyrobeny, resp. finálně smontovány, na jaře 2023. Převedením části produkce (především) elektrických a vodíkových autobusů na jih Apeninského poloostrova by neměly být dotčeny stávající závody Iveco Bus z hlediska vytíženosti (či plánů rozvoje).
Připomeňme, že Iveco (potažmo Iveco Irisbus) mělo výrobní závod na montáž kompletních autobusů v oblasti Valle Ufita (pouhých cca 80 km západně o Foggii) od roku 1978 do roku 2011. Po převzetí holdingu Irisbus Ivecem se zde vyráběly zájezdové autobusy Domino, městské midibusy EuroPolis a část autobusů Citelis. Produkce EuroPolisu ale byla v roce 2010 ukončena bez adekvátní náhrady, a hlavní roli měly hrát dodávky Citelisů. Údajně v důsledku hospodářské krize, kdy se měly dramaticky snížit registrace nových autobusů v Itálii, se výroba ve Valle Ufita stávala nerentabilní. Zatímco v roce 2006 zde bylo vyrobeno ještě 717 autobusů, v roce 2011 šlo už o pouhých 145 vozů, z čehož 100 připadalo na městské Citelisy. Jenomže už v lednu 2011 unikla do médií zpráva, že se Iveco chystá rozšířit svůj výrobní závod v Česku, přijmout zhruba 450 zaměstnanců a vyrábět Citelisy zde (nakonec však výrobu plně vytížila produkce Crossswaye ve všech myslitelných variantách a Citelisy zůstaly ve výrobě jen ve francouzském Annonay).
Iveco každopádně v září 2011 oznámilo, že továrnu s ohledem na neuspokojivé vyhlídky stran italského trhu uzavírá (produkce z Valle Ufita přitom zdaleka nebyla určena jen pro italský trh) a zaměstnance propouští, přičemž poslední výplatu ve výši pouhých 318 € (cca 8 000 Kč) měli dělníci podle tehdejších zpráv obdržet už v červnu téhož roku, což pochopitelně vedlo k velké frustraci pracovníků, z nichž poslední se ocitli na dlažbě v prosinci 2011. Dnes se ve Valle Ufita autobusy opět vyrábějí – závod získala skupina Industria Italiana Autobus prodávající autobusy pod značkou Menarinibus, která zde zahájila produkci vlastních vozů od roku 2017.
