Naprosto fantaskní odbojovou kampaň ve stylu „devadesátek“ zahájily na sklonku letošního července obce Veleň, Sluhy, Brázdim, Mratín a Polerady spolu s Kostelcem nad Labem. Na rozdíl od jiných tuzemských maloměst ovšem nejsou jejich terčem sítě 5G, nýbrž uvažovaná náhrada autobusů jezdících na lince 377 trolejbusy.
Téma elektrifikace stávajících příměstských linek 375 a 377 na severovýchodně metropole je v éteru již od podzimu roku 2019. A bez ustání se sune dále. Proti pokračujícím přípravám, jež byly letos na jaře dále popohnány posvěcením od pražského magistrátu, vedou už jednou jmenovaná sídla lité boje právě od počátečních úvah o přeměně linky 377 na trolejbusovou. Na pomoc politickým reprezentacím dotčených obcí už vystoupily i oblíbené filmové či pohádkové postavy a v popředí kampaně jsou k nalezení také traktory, kombajny nebo vyorávače řepy. Jeden by si řekl, že se ocitl v polovině devadesátých let.
Tento výtvor ponecháme raději bez komentáře. (zdroj: obec Veleň)
Je jistě možné namítat, že jsou veškeré přiložené obrázky a možná i text míněny satiricky. Nesmíme však přitom zapomínat na skutečnost, že se pohybujeme v politice a i ty nejroztodivnější prezentované výtvory budou do jisté míry vždy ovlivňovat veřejné mínění a ohýbat celou debatu na výraznější stranu. Významem na první pohled neškodné kampaně opravdu není někoho informovat, obzvláště když je postavena na mnoha zavádějících tvrzeních a grafikách. Jedná se zkrátka o litý politický boj. Pojďme ale rozebrat celou záležitost jako lego.
Stavba trolejbusové infrastruktury je drahou legrací.
Otázkou studie zabývající se trolejbusovými tratěmi do Středočeského kraje se snad budeme prodírat v samostatném článku. Dnes si můžeme alespoň říci, že způsob, jakým studie došla k obhájení investičních nákladů, je vskutku poněkud svérázný, na druhé straně však nelze v žádném případě přistoupit na argumentaci používanou obcemi v boji „za zachování českého venkova“. Vesnice například nesouhlasí, aby se „(…) promrhala cca 1 miliarda Kč na realizaci trolejí a za nákup drahých trolejbusů!“ Když vezmeme v potaz, že kilometr trolejbusové tratě stojí zhruba 14 milionů Kč a v rámci záměru má dojít k vybudování necelých 7,5 km vedení, pak nerozumíme, jak se někdo mohl k uvedené cifře propočítat. Nakoupená vozidla se totiž hravě vlezou do 200 milionů Kč (jeden vůz max. cca 16 mil. Kč), dobíjecí stanice poté zhruba do 20 mil. Kč. Trolejbusy oproštěné od infrastruktury zároveň nelze označit za drahé, protože se dají na trhu pořídit za ceny stejné jako elektrobusy a jejich pořizovací náklady ani zdaleka nedosahují např. těch za autobusy na vodík.
Trolejbusy by údajně měly ohrozit sklizeň polabské rýže. Ano, čtete dobře. (zdroj: obec Veleň)
„Nechceme v budoucnu doplácet z obecních rozpočtů předraženou dopravní obslužnost.“
Jak jsme si ukázali v předchozí pasáži, drahá je ekologie sama o sobě, v trolejbusech samotných problém není. Za předraženou dopravní obslužnost by tak trolejbusy určitě nemohly, naopak náklady na provoz elektrobusů bývají zpravidla vyšší, protože je nutné vyměňovat baterie o větší kapacitě elektrické energie za částky výrazně vyšší než u trolejbusů. Infrastruktura trolejbusů sice má vysoké vstupní náklady, avšak její životnost se počítá v desítkách let (byť je pochopitelně nutné ji udržovat). V případě, že by kraj získal na stavbu infrastruktury dotaci (což je jeho záměr), by pak celková nákladovost systému výrazně poklesla.
30? 60? Vždyť na tom nesejde.
Obce Veleň, Sluhy, Brázdim, Mratín a Polerady spolu s městem Kostelec nad Labem se v této pasáži dopouští i jiných nepravdivých tvrzení, která podporují jejich stanovisko. Zřejmě pro zaskočení nepřítele je například uváděno, že na lince 377 je v jednom směru vedeno „cca 30 spojů“. My musíme konstatovat, že svou domovskou linku značně podhodnotily, neboť se jedná zhruba o dvojnásobek (59 ve směru z Prahy). Člověk by si řekl, že jde o zanedbatelný prohřešek. Ve vztahu k ekonomice provozu nejde ovšem o nic jiného než o faul. Právě počet spojů totiž ovlivňuje volbu té nejvhodnější technologie a s tím spojenou finanční stránku projektu.
Trolejbusy do středních Čech údajně donutí lokální zemědělce prodat jejich skot. (zdroj: obec Veleň)
Jsme pro řešení ekologické dopravy, ale v neekologické podobě.
Stanovisko dotčených vesnic připomíná, že navrhovaly mnoho jiných a ekologických alternativ (jmenovitě autobusy na zemní plyn, hybridní či vodíkové vozy a elektrobusy s rychlodobíjením, tj. Opportunity Charging). Na tomto místě se opět pozastavíme, jelikož je sporná už pouze ekologičnost navrhovaných řešení.
Plynové autobusy už zčásti na lince jezdí, není tak jasné, jakou převratnou novinku obce navrhovaly. „Zelený“ přínos jejich provozu je ovšem, jak naši čtenáři jistě vědí, zanedbatelný. Vozy na vodík jsou v současné podobě nesmyslem zcela, neboť přes 90 % současné produkce tohoto paliva je realizováno štěpením zemního plynu a použití elektrolýzy pro výrobu vodíku dává smysl jen tehdy, když země disponují přebytky elektrické energie, kterou neumí využít jinak. V opačném případě je totiž výroba „čistého“ vodíku jen plýtváním zdroji (s ohledem na výslednou velmi nízkou účinnost). Nadto je provoz vodíkových v součtu až čtyřikrát dražší jak provozování autobusů na diesel.
Zbývají nám tedy elektrobusy s rychlodobíjením či hybridní autobusy. Ve druhém jmenovaném případě dochází k tím větší úspoře paliva, čím častěji se vozidlo rozjíždí a zase brzdí. V polích tedy spíše než díru do světa uděláte s hybridem díru leda do vlastní kapsy. A slavné by to nebylo ani s elektrobusy s rychlodobíjením, u kterých opět musíte nezanedbatelně investovat do infrastruktury, přičemž neblahým sekundárním vlivem rychlonabíjení jsou vysoké ztráty (s rostoucím proudem roste ztrátový výkon, a to kvadraticky), takže provoz je výrazně dražší (teprve v takovém případě by si tak obce mohly začít stěžovat na předraženou dopravní obslužnost).
Vyorávačem řepy se do vedení nezamotáte.
„Nechceme, aby našim zemědělcům trolejové vedení znemožňovalo průjezd zemědělské techniky a přístup na jejich pole!“ píšou ve smutné „Pohádce o smutném trolejbusu“. Vodivé trolejové dráty, tedy nad vozovkou nejníže umístěná část trolejového vedení, jsou standardně zavěšeny ve výšce okolo 5,7 metru. To ostatně připomíná i textová součást oznámení o samém záměru elektrifikace linky 377. Maximální výška vozidla provozovaného na tuzemských silnicích poté činí 4,2 m (mimo nadměrných přeprav, u kterých je povoleno 4,5 m). V případě kombajnů či traktorů pouze rovné 4 metry. Vyobrazený vyorávač řepy typu Terra Dos pak rovněž dosahuje katalogové výšky 4 m. Jedná se tedy o účelovou lež.
Vyorávačem řepy by se trolejového vedení nezamotal ani Otík. (zdroj: obec Veleň)
Rozptyl sloupů 30 až 40 metrů, anebo polovina?
V dokumentu „Pohádka o smutném trolejbusu“ aktivně šířeném již jmenovanými obcemi je shrnuta veškerá aktivita, kterou dotyčná sídla v této otázce napáchala. Stojí tam mimo jiné kouzelná věta, že stožáry trakčního vedení mají být rozmístěné zhruba 30 metrů od sebe. Průvodní text oznámení o záměru uvádí 30 až 40 m, vzhledem ke zvyšující se hustotě sloupů ve směrových obloucích ovšem můžeme šířený údaj uznat. Ve všech obrázkových materiálech je ovšem demonstrováno něco úplně jiného a sloupy jsou na obrázcích rozesety po pár metrech, navíc v nesmyslně obřích dimenzích. Politováníhodný omyl, či snad snaha ovlivňovat nic netušící veřejnost?
„Vykácíme aleje – postavíme troleje“
Jelikož se nacházíme ve stále nízkém stupni přípravy stavby, proběhla doposud pouze orientační inventarizace dřevin. V ani jedné ze šedesátky vyznačených oblastí tak nelze stanovit, jestli, a případně jaké stromy budou pokáceny či jinak dotčeny. Jak ale připomíná už několikrát vzpomínané oznámení, podél trasy lze najít mnoho stromů vhodných ke hnízdění ptactva či netopýrů, do nichž by nemělo být zasahováno. Stejně tak se počítá s ochranou křovin, a to včetně náletových dřevin, které taktéž poskytují útočiště různým živočichům. Minimálně za nefér by se tak daly označit výkřiky z dokumentu „Pohádka o smutném trolejbusu“, které se do kácení strefují na každé třetí straně. Občas i s červeným podkladem a vykřičníky (těch je přitom obecně v textu tolik, že by snad nebylo na škodu, kdyby za jejich nadužívání vybíral stát nějakou daň).
Nechceme… no všechno.
„Nechceme trolejbusy do polí! Nechceme troleje na našich návsích a náměstích! Nechceme, aby dobíjecí stanice hyzdily naše ulice!“ První dvě věty můžeme ponechat bez povšimnutí, neboť v nich chybí jakýkoli faktický výrok – jde o pocity, o které autor textu rozhodně nehodlá nikoho ochuzovat. Poslední výkřik je ovšem fascinující. Pomineme-li skutečnost, že dobíjecí stanice má být na území Středočeského kraje pouze jedna (v Kostelci nad Labem), nejde se nepozastavit nad tím, že má hyzdit ulice. Kde autoři textu berou onu jistotu? Obcemi navrhované elektrobusy s rychlodobíjením by snad podobné zařízení nepotřebovaly? Byla by snad dobíjecí stanice zeleno-fialová nebo modrá, po vzoru některých vesnických domů?
Stromo- a údajné budoucí sloupořadí osazené patrně tažným lanem určeným pro lanové dráhy. (zdroj: obec Veleň)
Dalších 100+1 důvodů, proč to nejde.
„(…) zničí vše, co jsme léta my i naši předkové budovali, a to co vytváří vzhled našich obcí, ale ohrozí tím i naše životní prostředí a navždy zkomplikuje život všech obyvatel.“ Vezměme tuto perličku zprostřed úvodního textu odzadu. Trolejbusy by život nikomu nekomplikovaly, naopak by přinesly v porovnání se současným stavem minimálně menší hlukovou zátěž. Trolejbusy a ani jejich infrastruktura zcela jistě neohrožují životní prostředí (minimálně ne více jak současný stav), neboť jsou společně s elektrobusy aktuálně „nejzelenějším“ možným řešením hromadné silniční dopravy. A ani trolejové vedení a přidružená infrastruktura není žádnou významnou zátěží, jež by ničila zaběhlý ráz české vesnice. Stožáry mohou být opatřeny estetickou antracitovou barvou, zároveň se počítá s tím, že částečně převezmou funkci současných stožárů veřejného osvětlení. Tohle už jsou zkrátka výroky natolik demagogické, že jsou ocenitelné snad jedině červenou kartou.
Smutným závěrem jsme se dostali až ke konci textu, jenž měl za úkol rozehnat desinformační bahno valící se z polí v okolí obcí Veleň, Sluhy, Brázdim, Mratín, Polerady a Kostelec nad Labem na trolejbusy. Inkriminovaný dokument a ani další šířené materiály totiž nemají nic společného s fakty, o které by měla být každá takováto argumentace opřena. A lži do kultivované společnosti jednoduše nepatří.
