Summit veřejné dopravy konaný pod hlavičkou mezinárodní asociace veřejné dopravy UITP ve španělské Barceloně přinesl na stánku Daimler Buses oficiální prezentaci dlouho avizované novinky v podobě autobusu Mercedes-Benz eCitaro G vybaveného vodíkovým prodlužovačem dojezdu. Jak jsme si vysvětlovali v našem nedávném článku, nejedná se o typický vodíkový autobus, neboť je použit palivový článek o menším výkonu, který primárně slouží k nabíjení trakční baterie. V rámci prezentace vozidla bylo oznámeno, že Mercedes uspěl se svou novinkou již v prvním výběrovém řízení. Konkrétně má dodat devět vozů do italského Bolzana a okolí.
Pro město nejde o první zkušenost s vodíkovými autobusy – už v roce 2013 do svých ulic nasadilo pět vozů v rámci pilotního projektu, na němž Mercedes participoval se svým (tehdy ryze vodíkovým) Citarem FuelCELL-Hybrid. Přestože provoz autobusů ukázal enormní náklady – 6x dražší v porovnání s dieselovými vozy – město se rozhodlo v nákupu vodíkových autobusů pokračovat. Již delší dobu se totiž region Jižního Tyrolska prezentuje jako výkladní skříň vodíkové technologie, přičemž přímo v Bolzanu sídlí soukromá společnost v podobě výzkumného institutu, která se na problematiku využití vodíku a jeho implementaci do veřejného života v Jižním Tyrolsku díky přisátí na nejrůznější národní a evropské prostředky dlouhodobě – a nutno říct, že úspěšně – soustředí (konkrétně jde o: Istituto per Innovazioni Tecnologiche Bolzano Società Consortile ARL).
V roce 2019 si dopravce SASA Bolzano objednal 14 vodíkových 12m autobusů z produkce Solarisu, jejichž dodávky byly zahájeny v roce 2021. Ačkoli se očekává, že díky technologickému pokroku a koncepčnímu řešení (i u vodíkových Urbin mají velmi důležitou roli trakční baterie) budou náklady těchto vozů v porovnání s dříve dodanými Citary nižší, ekonomické výsledky z provozu nebyly prozatím komentovány. V listopadu loňského roku se sice objevily v italských médiích články, které v nadpisu slibovaly, že se provozovatel vodíkových autobusů podělí o své zkušenosti, čtenáři se z nich však dověděli hlavně o – a náš čtenář nechť nám promine ten výraz – stupidním průzkumu mezi veřejností, z nějž vzešlo, že 60 % respondentů preferuje vodíkové autobusy a elektrobusy před naftovými a že 65 % dotázaných uvedlo, že se kvalita ovzduší ve městech díky vodíkovým autobusům zlepší. Ostatně kolem záchrany planety se točilo i představení polských autobusů v květnu 2021, kdy se první vozy zařazovaly do provozu a kde otázky pokládal přítomným hlavně moderátor této akce, přičemž se ani jedna z nich – překvapivě – netýkala toho, kolik vodíkové dobrodružství bude do budoucna stát. Kdyby se vycházelo jen z parametrů výběrového řízení a deklarovaných nákladů, měly by být náklady oproti dieselovému vozu i u Urbin minimálně 3,3x vyšší.
Nákup čtrnácti vozů z Bolechowa (pochopitelně kofinancovaných Evropskou unií) choutky po další ekologizaci veřejné dopravy pomocí vodíkových autobusů nesnížil. Naopak. Dopravci SASA Bolzano se otevřela možnost, jak díky kličce v legislativě získat garanci zajišťování služeb na vybraných linkách příměstské veřejné dopravy, pakliže na ně nasadí vodíkové autobusy. I když se konkurentům toto přiklepnutí zakázky na vybrané linky tzv. napřímo nelíbilo, se svým protestem nepochodili.
Vypsána tak mohla být dvojice tendrů na dodání pěti 12m a devíti 18m vodíkových autobusů. První část ovládl lokální výrobce IIA (Industria Italiana Autobus), jenž ovšem neměl nabídnout vlastní produkt, ale portugalský vůz CaetanoBus H2.CityGold vyráběný v úzké kooperaci s Toyotou (která CaetanoBus v mezičase zvětší části ovládla). IIA uzavřela loni na podzim s CaetanoBus dohodu o společném postupu na italském trhu a nabízení vozidel pod svou značkou, přičemž od roku 2024 by měla být v Itálii zahájena kooperační výroba (za využití technologie CaetanoBus, potažmo Toyoty).
Soutěž na dodání devíti kloubových autobusů vyhrál Mercedes-Benz se svým „vodíkovým“ eCitarem G, jež bylo počátkem března 2023 v oblasti Jižního Tyrolska na sedm dní i testováno. Dodání autobusů má proběhnout na přelomu letošního a příštího roku, přičemž vozidla mají sloužit v příměstské dopravě na lince mezi Meranem a Bolzanem (což představuje vzdálenost cca 38 km). Mimoto mají v roce 2026 sloužit k návozům cestujících na vybraná sportoviště v rámci olympijských her, jež bude Itálie hostit. Také nákup autobusů s vodíkovým prodlužovačem dojezdu je spolufinancován EU.
