Ve středu 13. července 2022 se Petrohrad pochlubil novými trolejbusy a tramvajemi. Jmenovitě představil trolejbus od Trans-Al’fy typu Avangrad-5298.01, který doznal zejména designových vylepšení, nový parciální trolejbus BKM 32100D «Olgerd» od Belkommunmaše a tramvaj Bogatyr‘-M od PK Transportnyje Sistěmy.
Jak už jsme uvedli na počátku tohoto roku, Trans-Al’fa musí do roku 2023 Petrohradu dodat 166 klasických sólo trolejbusů a 23 článkových vozů. Zatím vologdská firma předala městu 10 sólo vozů, přičemž první z nich zavítal do Benátek severu v květnu 2022. Belkommunmaš musí dodat 97 sólo parciálních trolejbusů, do Petrohradu jich zatím přivezl pět. Celkem má do konce roku 2023 Petrohrad vlastnit 286 nových trolejbusů dodaných v letech 2022 a 2023.
Petrohrad letos vysoutěžil i dodavatele nových tramvají. 12 čtyřnápravových dvoučlánkových retrotramvají stejně jako 42 šestinápravových tříčlánkových tramvají dodá Uraltransmaš. Ten dne 5. července 2022 ukázal široké veřejnosti vizualizace nových tramvají, které budou vyvedeny v retrostylu. Kratší tramvaje značené jako typ 71-421 ponesou přezdívku „Kolomna“ a delší značené jako typ 71-431 „Petrogradka“. Ve městě začnou cestující vozit v příštím roce. Stylizovány byly do doby 50. a 60. let 20. století, a to proto, že v dané době byly tramvaje hlavním přepravním módem ve městě, zatímco petrohradská podzemní dráha se nacházela ještě v raném stádiu svého vývoje.
Dalších 138 tramvají do konce příštího roku dodají Transportnyje Sistěmy. Ty si nejprve odnesly vítězství v lednovém rychlotendru na 57 tramvají, na základě kterého musí Petrohradu dodat 54 Bogatyrů-M (typ 71-923M) a 3 Viťjazy-M (typ 71-931M). Dalších 81 tramvají bylo vysoutěženo později, a to na druhý pokus, přičemž nakonec má být dodáno 23 Bogatyrů-M a 58 Viťjazů-M. První Bogatyr‘-M dorazil do Petrohradu dne 26. 5. 2022.
Dodejme, že si Petrohrad na konci března tohoto roku vyhradil právo na nákupy nových vozů tramvají a metra bez výběrových řízení, a to „za účelem ochrany národních zájmů v souvislosti s nepřátelskými akcemi cizích vlád.“ Zdůvodnění se sice z ruského pohledu může jevit jako pochopitelné, nicméně fakticky byla v posledních letech naprostá většina tendrů na nové petrohradské tramvaje předem dohodnutá, o čemž svědčily neuvěřitelně rychlé procedury výběru dodavatelů nových vozidel (méně než měsíc), stanovené krátké dodací lhůty nebo poměrně přesné specifikace nových vozidel. Přesto nelze využívání daného práva hodnotit jako normalizaci dosavadní praxe. Tendry, jakkoli ušité některým firmám na míru, totiž nepůsobily jen jako divadlo pro veřejnost, jak by si jeden mohl myslet, ale také jako kontrolní prvek stanovování cen nových vozidel v Petrohradu i na celém ruském trhu, a dávaly tak najevo i „spřízněným firmám“, že si nemají ceny v elektronických aukcích dávat více, než by bylo pro město únosné. Ostatně Petrohrad v případě nabídnutých cen značně vyšších než očekávaných tendry neváhal rušit. Tendry také umožnily i kontrolu odhadovaných cen ze strany lokálních médií, která na pochybné částky opakovaně poukazovala. Ruským daňovým poplatníkům tedy nezbývá než doufat, že nebude petrohradská radnice svého nového práva často využívat a nejlépe ani zneužívat.