Řady provozovatelů vodíkových autobusů se v roce 2022 rozšíří i o první polské město. Dopravce MZK Konin se objednal jeden vůz, který dodá Solaris Bus & Coach, jenž byl podle očekávání jediným účastníkem výběrového řízení.
Solaris má v současné době v rámci Evropy v oblasti dodávek vodíkových autobusů vynikající pozici. S ohledem na to, že tradiční velcí hráči na trhu ve vývoji vodíkových autobusů poněkud zaspali a někteří, zdá se, ani nepočítají s vývojem klasického vodíkového vozidla, ale pouze elektrobusu s vodíkovým prodlužovačem dojezdu, jsou pro Solaris úspěchy v soutěžích na dodávku vodíkových autobusů ve vybraných teritoriích prakticky povinností. Van Hool a další menší výrobci, kteří v nabídce vodíkové autobusy mají, hledí španělsko-polskému výrobci se značným odstupem na záda. Ostatně Solaris stihl prodat již více než 80 svých vodíkových autobusů, které si objednali dopravci z Rakouska, Itálie, Nizozemska, Švédska, Německa a nyní i Polska.
MZK Konin, který provozuje MHD ve městě Konin (to bychom nalezli zhruba 100 km východně od Poznaně a žije v něm okolo 80 000 obyvatel), si vodíkový autobus nekupuje, ale pouze pronajímá, a to na období 4 let. Cena za pronájem přitom není nikterak zanedbatelná. Dopravce za vodíkovou legrácku vynaloží 2,916 mil. zlotých (cca 17,5 mil. Kč), aniž by se stal vlastníkem vozidla. Nutno dodat, že Solaris se vešel do původně plánovaného rozpočtu, který byl dokonce 3,075 mil. Kč (cca 18,45 mil. Kč; ceny jsou uvedeny s DPH). Dopravce akceptoval nabídku dne 23. 6. 2021 a dne 7. 7. 2021 podepsal se Solarisem příslušnou smlouvu. Ještě do konce letošního roku má v Konině vzniknout první veřejná vodíková stanice v Polsku.
Solaris je ve městě úspěšný dlouhodobě. V letech 2010 a 2011 dodal dieselové vozy (16 ks), v roce 2019 si poté objednal dopravce i první elektrobusy (6 ks) a hybridní vozy (6 ks).
Solaris opět nezapomněl ve své tiskové zprávě uvést, že vodík je naprosto čisté palivo, jehož produktem je jen vodní pára. Jak se bude vodík, který bude autobus v Konině využívat jako palivo, vyrábět, ovšem nikde nezaznívá. Opět přitom musíme připomenout, že v případě, že dochází k výrobě vodíku parní rafinací zemního plynu (což je většina produkce na světě), či z jiných ropných produktů, je výsledná uhlíková stopa srovnatelná či dokonce horší než v případě, kdy by posloužil plyn jako přímý produkt pro spalování na palubách autobusů (v CNG vozech). Na tuto skutečnost se v honbě za zelenější planetou rádo zapomíná.
