Předchozí díl našeho seriálu věnovaný problematice magnetické dráhy v Berlíně nás zavedl až do 90. let, tedy do doby, kdy již bylo Německo opět sjednocené a pojem „NDR“ se stal už jen tématem dějepisců. Nyní se vrátíme v čase zpět, ale přitom neopustíme linku metra U2 (potažmo A), o níž byla řeč v předešlých dílech.
Připomeňme, že po rozdělení Berlína byla linka A (později v Západním Berlíně 2 a ještě později U2) zkrácena v západním sektoru o jednu zastávku na konečnou Gleisdreieck, aby byla od 1. 1. 1972 pro nerentabilnost provozu na koncovém úseku zkrácena ještě o další tři stanice a ukončila svou trasu na Wittenbergplatzu. Opuštěny tak zůstaly čtyři stanice: Nollendorfplatz, Bülowstraße, Gleisdreieck a Potsdamer Platz. Prozradili jsme si, že na úseku od stanice Bülowstraße až k Potsdamer Platzu byla v letech 1977 až 1979 testována technologie SelTrac a později byla část tělesa metra od Gleisdreiecku směrem na Potsdamer Platz využita pro potřeby M-Bahn. Řeč ale nebyla o mezistaničním úseku Nollendorfplatz – Bülowstraße, a právě tomu se budeme věnovat v dnešním díle seriálu. Tato část totiž posloužila pro návrat tramvaje.
V roce 1967 se Západní Berlín rozloučil se svou poslední tramvajovou linkou č. 55 v oblasti Spandau. S příchodem ropných krizí a modernizací tramvajových provozů ve světě se začala i v Západním Berlíně již v 70. letech přetřásat otázka možného návratu tramvají do jeho ulic, je ale hned na úvod vhodné říci, že se žádnou z úvah a záměrů nepodařilo dotáhnout do realizace a ani 30 let po sjednocení Německa se tramvaje za původní hraniční čáru sektorů až na několik čestných výjimek v podobě relativně krátkých úseků dostat nepovedlo. Přesto jedna tramvaj v Západním Berlíně jezdila, byť coby atrakce. Opuštěná nadzemní část stanice Nollendorfplatz byla v roce 1973 adaptována na bleší trh, který našel své zázemí v celkem 16 vyřazených vagónech metra. Úspěch tohoto blešího trhu vedl o dva roky později ke zřízení obdobného trhu také v sousední stanici Bülowstraße, jenomže se jej podařilo udržet pouze jeden rok. Znovu přišel pokus oživit stanici Bülowstraße v roce 1978, kdy zde byl zavedena nová forma obchůdků v rámci projektu nazvaného U-Tropia – Bahnhof der Nationen (U-Tropia – nádraží národů). Vyřazené vozy metra, v nichž byly obchody vytvořeny, byly dokonce vybaveny toaletami. Aby se atraktivita obou lokalit zvýšila, přišel sám západoberlínský DP s nápadem zavést na opuštěném tělese dráhy pravidelný provoz, který by byl zajišťován jednou historickou tramvají. V srpnu 1978 byl skutečně vůz ev. č. 3344 na dráhu vyzvednut a po doplnění trolejového vedení byl zahájen jeho provoz po jedné koleji.
Vůz ev. č. 3344 byl reprezentantem typové řady TM 27, která byla celá dodána v průběhu roku 1927 v počtu 300 kusů. Nová vozidla se středním vstupem měla nahradit nejstarší provozní tramvaje v Berlíně a přinést sjednocení vozového parku. Tramvaje se ale potýkaly s řadou nedostatků, což vedlo k tomu, že v roce 1931 musela být celá série vozů odstavena a výrobci vozů byli vyzváni, aby závady na tramvajích opravili. U tramvají došlo v jednotlivých vagónkách především k úpravám elektrické části. V roce 1933 bylo do provozu vráceno prvních 56 vozů (jako typ TM 33) z vagónky Görlitz, o rok později přibylo dalších 50 vozů z vagónky v Düsseldorfu (jako typ TM 34) a teprve v roce 1936 – tedy takřka po deseti letech od dodání – bylo z vagónky Niesky dodáno i zbylých 194 vozů, které byly označeny jako typ TM 36. Vůz ev. č. 3344 spadal do první série repasovaných vozů z roku 1932 (TM 33). Nemalá část vozů nepřežila druhou světovou válku a při dělení berlínského DP v roce 1949 bylo přerozděleno mezi východní a západní sektory celkem 220 vozů, z nichž 150 zůstalo v Západním Berlíně. 70 tramvají ve východním Berlíně posloužila v 60. letech na rekonstrukce na tzv. Rekowageny, v západních sektorech dojezdily tramvaje takřka bez úprav v roce 1967. Dochovat se podařilo v různých muzeích (i mimo Německo) hned několik zástupců původních vozů TM 27. Jedním z nich byl i vůz ev. č. 3344, který byl skutečně poslední západoberlínskou tramvají (jako součást slavnostního průvodu v roce 1967). V roce 1978 začala tramvaj opět sloužit pro provoz cestujících, byť jen coby atrakce.
Projekt U-Tropia ve stanici Bülowstraße ale nebyl, podobně jako trh zřízený o pár let dříve, příliš úspěšný. Už v zimě roku 1978 byl proto zrušen, čímž postrádalo provozování tramvaje smysl. Tramvaj tak zůstala bez užitku v rámci krytého stání, a to až do roku 1980. V září tohoto roku byl ve stanici zřízen tzv. turecký bazar, který si již na nezájem zákazníků stěžovat nemohl. Tramvaj vyjela opět do provozu a spolehlivě sloužila na trati více než deset let. Naposledy vyjela dne 28. 2. 1991, kdy musela vyklidit cestu obnovovanému průběžnému provozu metra U2 (dříve A) mezi někdejším Západním Berlínem a východním Berlínem (do provozu uvedeno v roce 1993).
Za muzejní provoz linky mezi oběma stanicemi vynaložil západoberlínský DP okolo 410 000 marek. Svezení bylo placené – jedna jízda stála jednu marku, což byla poměrně vysoká částka, takže rozhodně nešlo hovořit o tom, že by byl provoz přetěžován. Tramvaj navíc jezdila velmi pomalu. Rychlost na trati byla omezena jen na 10 km/h. O uzavření provozu se mělo pro nerentabilnost hovořit údajně ještě koncem 80. let, diskuzi nakonec utnul pád Berlínské zdi. A právě k tomuto dějinnému okamžiku jsme se v našem vyprávění o berlínské MHD nyní dostali.