Sarajevo podepsalo smlouvu na výstavbu nové trolejbusové meziměstské tratě o délce 8,6 km, která propojí metropoli Bosny a Hercegoviny se sousedním městem Vogošća, v němž dnes žije necelých 20 000 obyvatel. Vogošća již v minulosti trolejbusovou dopravou obsluhována byla, trať ovšem padla za oběť válečnému konfliktu, který měl na území někdejší Jugoslávie v první polovině 90. let hned několik ohnisek.
Trolejbusový systém pro Sarajevo byl navržen na počátku 80. let a původním předpokladem bylo, že se stihne dokončit do zimní olympiády, kterou Jugoslávie hostila na počátku roku 1984. Projekt se ovšem nepodařilo dokončit včas a první dvojice linek byla uvedena do provozu až 14. 9. 1984. Významnou měrou se na zřizování trolejbusového provozu ve městě podílelo Československo, které zajistilo převážnou část projekčních prací, ale i dodávky vozidel (Škoda 14 Tr a později i článkových Škoda Sanos) a výstavbu takřka všech tratí (podnikem Elektrizace železnic). Jedinou výjimku představovala meziměstská trať do sousedního města Vogošća, jejíž vybudování se odehrálo v režii místního strojírenského gigantu Energoinvest. Tato trať byla uvedena do provozu jako vůbec poslední až 16. 7. 1985 a obsluhována byla linkou číslo 106. Návazná spojovací trať v Sarajevu skrze tunel Ciglane, po níž by se rovněž dalo do Vogošće dojet, nebyla nikdy dokončena, ačkoli některé její úseky vznikly.
Dodnes existující objekt měnírny na trati do Vogošće, jenž je však už prázdný. V popředí je vidět jeden z napájecích stožárů. (foto: Libor Hinčica)
Jakmile se na jaře 1992 rozhořely boje v okolí Sarajeva, snažilo se vedení města veřejnou dopravu nejprve stůj co stůj nadále udržovat. Dne 6. dubna 1992 došlo sice poprvé k zastavení provozu veškeré MHD, ale už v dalších dnech se znovu postupně obnovovala. Dne 11. 4. 1992 tak vyjely trolejbusy znovu i do Vogošće. Vojenská situace města se ale nadále zhoršovala. Opakovaně došlo k přerušení provozu trolejbusů dne 13. 4. 1992 a po krátkém obnovení i večer dne 14. 4. 1992. Od 16. 4. 1992 se sice podařilo vybrané linky – mezi nimi i č. 106 do Vogošće – obnovit, jenomže šlo už jen o labutí píseň meziměstské tratě, která se dostala do těsného sevření nepřátelských vojsk, takže už od 18. 4. 1992 na ni trolejbusy preventivně ani nevyjely. 17. duben 1992 se tak stál posledním provozním dnem linky do Vogošće, neboť vzápětí se kruh obklíčení kolem Sarajeva uzavřel natolik, že bojová linie trolejbusovou trať přeťala. Současně došlo v noci dne 18. 4. 1992 k zásahu vozovny trolejbusů, čímž se tak jako tak trolejbusový provoz ve městě zastavil a znovu se jej podařilo obnovit až po více než třech letech na konci listopadu 1995.
Trať do Vogošće ovšem byla natolik poškozena, že se k jejímu obnovení nepřistoupilo, i když se o něm opakovaně hovořilo. Část infrastruktury byla snesena a posloužila jako zdroj náhradních dílů, nicméně pozůstatky ve formě převěsů či vyrabované budovy měnírny lze na někdejší trase nalézt dosud.
Finanční prostředky na znovuvybudování trolejbusové tratě se podařilo získat až nyní díky půjčce Evropské investiční banky. Výběrové řízení na stavbu vyhrála turecká společnost Yapi Merkezi Insaat ve Sanayi A.S., která by měla 8,6 km dlouhou linku vystavět za částku 9 372 945,89 € (cca 229,7 mil. Kč). Příslušná smlouva byla podepsána dne 22. 11. 2023. Při obnovování provozu linky by měly být částečně využity i dochované sloupy z 80. let. S výjimkou koncové zastávky ve Vogošći bude mít trolejbusová trať naprosto identickou trasu jako v letech 1985 až 1992. Rozdílné ukončení vyplývá z odlišné pozice autobusového terminálu ve Vogošći, který se stane i konečnou trolejbusů.
