Očekávané se stává skutečností, byť o tři roky dříve, než byl původní předpoklad. Švýcarské město Schaffhausen známé pro místní impozantní Rýnské vodopády se má v roce 2026 – přesně po 60 letech – rozloučit se svým trolejbusovým provozem. Ten je tvořen jen jedinou linkou, na které jezdí pouhých sedm článkových trolejbusů SwissTrolley 3 (BGT-N2C) z produkce HESSu, jež byly dodány v roce 2011.
Budoucnost trolejbusů ve městě, v němž byla v letech 1901 až 1966 provozována i tramvajová doprava (a následně až do roku 1993 přežívala ještě nákladní tramvajová doprava), byla přetřásána v minulosti několikrát. V roce 2008 se zastupitelstvo město přiklonilo nakonec ještě na stranu trolejbusů, když byla zamítnuta náhrada dieselovými či plynovými autobusy. Z tohoto rozhodnutí posléze vzešel onen nákup sedmi trolejbusů, které měly po plánovaném dostavění sítě doplnit další vozy. Ke stavbě dalších tratí ani k pořízení vozů ovšem nikdy nedošlo.
Namísto toho si město pořídilo 15 elektrobusů Irizar ie tram o délce 12 m a sedm článkových vozů téhož provedení, pro něž nechalo vybudovat monumentální nabíjecí stojany přímo před nádražní budovou, a současně nechalo v téže lokalitě demontovat trolejové vedení. Za pomocí dotačních prostředků si město nechalo zaplatit vybavení trolejbusů trakčními baterie LTO o kapacitě elektrické energie 30 kWh (které nahradily dieselový agregát o výkonu 80 kW), čímž si vytvořilo dodatečně parciální trolejbusy. Ty obsluhovaly nadále identickou trasu linky číslo 1, jen na její části nově chyběla trolej. Projekt vyšel na nepochopitelných 1,575 miliónu švýcarských franků (cca 42,5 mil. Kč, tedy přibližně 6,07 mil. Kč na vůz!).
Náhradou za sedm trolejbusů se stane stejný počet nových elektrobusů, opět od španělského Irizaru, kterému Shaffhausen dělal v uplynulých letech až nezvykle otevřenou reklamu. Neskrývané nadšení z kooperace s výrobcem z Pyrenejského poloostrova dávalo tušit, že Schaffhausen provoz na své trolejbusové dráze ukončí, což posléze město skutečně avizovalo s termínem v roce 2029. Podle oficiálního tvrzení měla být v mezičase bedlivě sledována ekonomická, technická a udržitelná hlediska, přičemž údajně vysoké náklady na infrastrukturu měly nakonec stát za rozhodnutím, že se trolejbusy z města mají odporoučet. Vzhledem k tomu, že má v roce 2026 dojít k uzavření silnice mezi Schaffhausenem a Neuhasenem am Rheinfall, bylo by nutné přistoupit k přeložce trolejbusové dráhy (malá baterie pro článkový trolejbus příliš velký dojezd neumožňuje), a tak bylo rozhodnuto, že se konec trolejbusů uspíší a odehraje se již v roce 2026 – v první možný termín, neboť do té doby je nutné sledovat udržitelnost dotace na zmíněné dovybavení trolejbusů bateriemi.
Schaffhausen se vydal přesně opačnou cestou než většina švýcarských měst s trolejbusovou dopravou, která naopak investují do rozvoje parciálních trolejbusů. Způsob, jakým město k využití trolejbusů s bateriemi přistoupilo, byl ale od počátku mimořádně nešťastný a v kombinaci s vysokými vstupními náklady na přerod trolejbusů s dieselem na parciální trolejbusy vskutku nesmyslný, přičemž po nákupu elektrobusů se město nikterak netajilo tím, že udržení provozu trolejbusů považuje jen za přechodnou fázi. Ve Švýcarsku v současné době existuje 12 trolejbusových provozů a brzy by měl přibýt třináctý, neboť se očekává po jedenácti letech obnovení trolejbusové dopravy v La Chaux-de-Fonds. Po zrušení trolejbusů v Schaffhausenu však počet klesne zpět na rovný tucet.