V roce 2022 bylo v celé Evropské unii registrováno jen 99 vodíkových autobusů, bezbřehá podpora takzvané ekologické veřejné dopravy z peněz EU ovšem zajišťuje, že jejich počty se budou v následujících letech stále zvětšovat, a to navzdory vysoké pořizovací ceně vozidel, absenci produktovodů i vysokým provozním nákladům. Zemí, která třímá prapor zelené revoluce nejpevněji, se zdá být v rámci Evropské unie sousední Německo. Právě tam se podařilo španělsko-polskému Solarisu uzavřít dosud největší kontrakt na Urbina s přídomkem „Hydrogen“ pro dopravce Rebus Regionalbus Rostock, jenž sídlí v Güstrowu nedaleko břehů Baltského moře (cca 50 km).
Německý zákazník si objednal celkem 52 vodíkových autobusů, z toho 47 o délce 12m a 5 článkových. Jejich dodání má proběhnout do konce roku 2024. Zkušenosti s vodíkovým autobusem od Solarisu získal dopravce už při testování jednoho 12m Urbina v květnu 2021.
Šéf Solarisu, Javier Iriarte, komentoval úspěch následujícími slovy: „Solaris má nejširší nabídku vozidel s nulovými emisemi ze všech výrobců v Evropě. To je ve spojení s našimi dlouholetými zkušenostmi velkou oporou pro naše zákazníky v procesu přechodu na bezemisní MHD. Věříme, že budoucnost této transformace spočívá v synergii různých technologií. V tomto konkrétním případě se vodík ukázal jako nejlepší možné řešení.“
Vodík se jako „nejlepší řešení“ v „tomto konkrétním případě“ ukázal díky víře ve vodíkovou budoucnost celého regionu okolo Rostocku, kde se počítá s využitím možných přebytků elektrické energie vyráběné z větrných a solárních elektráren právě k produkci vodíku elektrolýzou, což je proces sice s relativně nízkou účinností (okolo 60 %), avšak ve chvíli, kdy by se jiné uplacírování elektrické energie z obnovitelných zdrojů stejně nepodařilo nalézt, jde vlastně jen o cestu nalézt pro ni nějaké „uskladnění“, což přeměna na nejlehčí plyn splňuje.
Kraj okolo Rostocku má velké sny o transformaci lokality na vodíkové hospodářství – existuje zde již malá elektrárna, jež je schopna využívat palivových článků, plánují se vodíkovody, plnicí stanice, využití vodíku v zemědělství, v lodní dopravě, v logistických překladištích, v přístavech i ve výletních rezortech. Jednou ze složek je pak i veřejná doprava v podobě vodíkových autobusů. To vše se pochopitelně děje na pozadí nejrůznějších výzkumných a vývojových projektů, do kterých se sypou obří finanční sumy ze všech myslitelných zdrojů.
To platí pochopitelně i pro současný nákup 52 vodíkových autobusů. S vypsáním výběrového řízení se čekalo do léta loňského roku, dokud peníze na projekt nepřiklepla spolková vláda. Bez podpory ze spolkové pokladnice by se do vodíkového dobrodružství sotva někdo pouštěl. V Německu byla pro stanovení finanční podpory vybrána referenční hodnota dieselového autobusu, kterou si nadále musejí dopravci hradit sami. Rozdílová cena elektrického autobusu (ať již ryzího elektrobusu či vodíkového autobusu) je pak hrazena ze strany státu ve výši 80 %. V případě dopravce Rebus Regionalbus Rostock to znamená finanční příspěvek ve výši 15,5 mil. € (cca 364,2 mil. Kč). Rostocký kraj pak musel přisypat z vlastních zdrojů ještě dalších 1,8 mil. € (přibližně 42,3 mil. Kč). Mimoto spolková kasa přispěje ještě 2,75 mil. € (zhruba 64,6 mil. Kč) na výstavbu dvojice plnicích stanic, které mají vzniknout v garážích Güstrow a Bad Doberen.
Autobusy budou vybaveny palivovými články z produkce kanadského Ballardu, které v případě 12m modelu poskytnout výkon 70 kW a v článkové 100 kW. Jelikož takový výkon by byl pro provoz nedostatečný, používá Solaris, stejně jako ostatní výrobci vodíkových autobusů, navíc trakční baterie na bázi článků LTO, které pomáhají překonávat výkonové špičky a tvoří podporu pro palivové články. U 12m modelu jsou používány baterie o kapacitě elektrické energie 29,2 kWh, u článkového by mělo jít o 58,4 kWh. Pohon bude zajištěn vždy jedním trakčním motorem (160 kW u 12m vozu a 240 kW u článkového). Pro autobusy vzniknou dvě plnicí vodíkové stanice v garážích Güstrow a Bad Doberen.
