Solaris dnes představil svou dlouho očekávanou novinku – elektrobus Urbino15 LE electric, který je jako první vozidlo od Solarisu schválené jak pro provoz v městské, tak meziměstské dopravě. S ohledem na události letošního roku se premiéra konala ve studiu, kde se před kamerou prostřídalo hned několik zástupců společnosti Solaris, kteří se o novince v portfoliu rozhovořili.
Solaris v minulosti dokázal se svými 15m autobusy výrazně prorazit především na skandinávském trhu, kde mají autobusy této délkové kategorie velké zastoupení. Postupně však své pozice vyklízel, přičemž zájem o třínápravová nečlánková vozidla se tenčil také v dalších teritoriích, včetně ČR. S příchodem Nového Urbina (New Urbino), tedy tzv. čtvrté generace, byla produkce 15m vozů ukončena. Letos byl však oznámen velký comeback, byť v netradičním provedení.
Autobus má být k dispozici pouze jako elektrobus, navíc v částečně nízkopodlažním provedení (LE; low entry) a s možností schválení pro provoz v městské i linkové dopravě. Výrobce se od počátku nijak netajil tím, že by s těmito autobusy rád dobýval především skandinávský trh. Ostatně i slavnostní prezentace přenesla posluchače na čas také do Norska. Prakticky vzato se však oproti minulosti příliš nemění, neboť dříve dodávané autobusy Solarisu – byť schvalované jako městské – rovněž sloužily ve Skandinávii na trasách i mimo centra měst a svou výbavou odpovídaly nezřídka linkovým autobusům. Nyní je však možné mít autobus homologovaný pro meziměstskou dopravu i papírově, což může přijít vhod ve výběrových řízeních, která explicitně budou vyžadovat vozidla schválená pro takový provoz. Varianta meziměstská je přitom označována jako výchozí, třída I (městský autobus) je nabízena jako opce.
Premiéra autobusu se uskutečnila 20. 10. 2020 ve 12:00. Nový 15m vůz je dlouhý 14 890 mm, což je o 300 mm více, než byla délka původního Urbina 15 III. generace. Šířka vozu činí 2 550 mm, výška pak 3 400 mm. Přední převis má 2 750 mm, ten zadní pak 3 450 mm. Rozvor mezi první a druhou nápravou je 7 000 mm, mezi druhou a třetí 1 690 mm. Max. hmotnost plně obsazeného elektrobusu může být 25 tun. Nabízeno je hned několik variant uspořádání dveří (2-2-0, 2-2-1, 1-2-0, 1-2-1).
Pohon zajišťuje jeden centrální asynchronní motor o výkonu 300 kW s kapalinovým chlazením. V elektrické výzbroji jsou použity SiC tranzistory, což je novinka, která si postupně razí cestu do pohonů vozidel hromadné dopravy (nahrazují či doplňují známější IGBT tranzistory). Baterie mohou mít kapacitu až 470 kWh (v 6 boxech, z toho dvou na střeše a čtyř situovaných v zadní části vozu) a mají umožňovat dle slov výrobce dojezd „až několik set kilometrů“, což je poněkud neurčitý údaj (v závislosti na podmínkách však lze očekávat, že by mohlo jí o cca 250 km). Standardně jsou nabízeny baterie NMC (Solaris High Energy+), jako opce je však možnost použít i články LTO (Solaris High Power). Nabíjení může být realizováno systémem plug-in, anebo pomocí pantografu na střeše, který je nabízený jako opce. Autobus zvládne v závislosti na konfiguraci pojmout až 105 cestujících. V případě volby elektrobusu schváleného pro třídu II (meziměstský autobus) může být do interiéru umístěno až 65 sedadel, u třídy I je maximální počet sedaček snížen na 61. Počet sedadel poté klesá v případě, že si zákazník zvolí třídveřové provedení (s posledními jednokřídlými dveřmi), kdy je možné do vozu umístit jen 51 sedadel.
S ohledem na zaměření na skandinávský trh byl představený vůz charakteristický také zesílenou teplotní izolací, což je nazýváno jako tzv. skandinávský balíček a „busnordic“. Sedadel bychom u něj napočítali 51 (+ 2 sklopná), všechna v linkovém provedení a s bezpečnostními pásy. Vyrobeny měly být podle slov Solarisu prozatím dva autobusy.