Polský výrobce autobusů Solaris Bus & Coach vlastněný španělskou skupinou CAF se pochlubil výrazným milníkem. Brány jeho výrobního závodu opustil již 20 000. autobus, který je řešen jako 18m elektrobus pro polské hlavní město.
Ačkoli je oficiálně řeč o 20 000. autobuse Solarisu, není toto tvrzení úplně pravdivé. V roce 1994 byla založena v Polsku společnost Neoplan Polska, která sice byla 100% v držení manželů Olszewských, mohla však využívat v názvu tradiční německou značku Neoplan. S ní byl hlavní hybatel počáteční éry Solarisu, Krysztof Olszewski, velmi úzce svázán. Když koncem roku 1981 emigroval do Západního Berlína, nalezl hned v roce následujícím práci v místním závodě firmy Neoplan, jež byla stále ještě rodinným podnikem, v němž hlavní úlohy zastávali členi rodiny Auwärterů. Zde se tehdy 31letý polský inženýr rychle prosadil (navrhl mj. systém výrazně usnadňující údržbu autobusů) a pro své nesporné kvality byl již v roce 1985 jmenován šéfem berlínského závodu. Šlo o nejvyšší funkci v rámci Neoplanu, kterou mohl zastávat pracovník stojící mimo rodinu Auwärterů.
Společně se svou rodinou získal Krysztof Olszewski německé občanství, v roce 1994 se ale vrátil do Polska a založil se svou ženou zmíněnou společnost Neoplan Polska, která měla podle původních plánů pouze prodávat vozy značky Neoplan na polském trhu. Již v roce 1995 ale přišlo rozhodnutí zahájit výrobu autobusů ve vlastní režii. Vozidla měla vycházet z konstrukce Neoplanu a mohla nadále používat značku Neoplan (Polska), na rozjetí výroby však musel charismatický podnikatel sehnat vlastní prostředky.
Výroba nejprve probíhala v pronajaté hale sloužící dříve pro zpracování kovů pro potřeby polské armády. První zaměstnanci byli proškoleni ještě v závodě Neoplanu v Berlíně (v průběhu roku 1995), načež se rozjela výroba, kterou první vůz opustil v březnu 1996. Od tohoto data, resp. prvního předaného vozu pro Poznaň, počítá Solaris dnes své vyrobené autobusy, prakticky vzato ale v té době ještě značka Solarisu neexistovala. Na přípravě vlastního modelu autobusu začala firma intenzivně pracovat v roce 1998. Vývoj vlastního vozidla měl mj. umožnit vzdát se závislosti na dodávkách komponentů z Neoplanu, jehož jméno ale společnost nadále nesla, ba co více, nadále vozidla jeho koncepce vyráběla, a to až do roku 2001. Celkem mělo být v průběhu let 1994 až 2001 prodáno 697 autobusů Neoplan typových řad N a K (v různých délkových provedeních), z nichž 467 bylo v Polsku i přímo kompletováno. Současně však od roku 1999 běžela i výroba autobusů jménem Solaris Urbino vlastní konstrukce.
Dějinné události následně nabraly zvláštní obrat. Ještě v prosinci 1999 do Neoplanu Polska vstoupila zmíněná rodina Auwärterů (vlastník značky Neoplan), která zde získala menšinový 30 % podíl. Jenomže už v následujícím roce byla značka Neoplan kompletně převzata firmou MAN, která ale o podíl v Neoplanu Polska zájem nejevila. 30% podíl tak putoval zpět do rukou manželů Olszewských a v roce 2001 došlo k přejmenování společnosti na Solaris Bus & Coach – název, jenž je dnes již „neplatný“, protože výrobu zájezdových vozů se nakonec nepodařilo rozeběhnout a dnes je Solaris vnímaný především jako specialista na vozidla městské dopravy.
Značka Solaris tedy byla původně spojována pouze s obchodním jménem vozidla, nikoli s názvem společnosti, do nějž se dostala až dva roky po představení prvního vozu Solaris Urbino. Firma si dodnes udržuje i symbol zeleného jezevčíka, byť ve firemní identitě v porovnání s předešlými léty ustupuje značně do pozadí. Jedná se o symbol, který firmě vymyslela sama Solange Olszewska, která později firmu vedla a která ji nakonec v roce 2018 prodala ambiciózní španělské skupině CAF.
20 000. vyrobený Solaris tedy fakticky není 20 000. vyrobeným autobusem Solarisu, protože prvních 467 vozů neslo přímo značku Neoplanu a název Solaris se u nich vůbec nepoužíval (navíc jsou ve výčtu zahrnuty i trolejbusy, které v řadě zemí legislativně nelze jako autobusy počítat). Lze ale pochopit, že nalézt předěl mezi Neoplanem Polska a Solarisem lze vzhledem k úzké provázanosti jen velmi obtížně, takže na akurátních počtech tolik nesejde.
Vůz, jenž nese ono symbolické číslo 20 000, je elektrobus. Jde o poslední ze 130 článkových vozů Urbino 18 electric, který byl předán dopravci MZA Warszawa, v jehož vozovém parku ponese ev. č. 5999. Na skutečnost, že jde o 20 000. vyrobený vůz, upozorňuje polep na zadním čele vozidla, jinak je vůz identický s ostatními vyrobenými vozidly. Elektrobus bude nasazován do provozu na linku číslo 503, která je zajišťována výhradně elektrobusy.