Pátečním příspěvkem jsem se podívali na ambice ruské Trolzy v Montevideu. Pro čtenáře našeho časopisu jsme ještě připravili malou exkurzi do historie tamní elektrické dopravy, která snad nebude na škodu už proto, že se v hlavním městě Uruguaye angažovaly v nemalé míře evropské podniky.
V Jižní Americe, konkrétně v prostředí úrodných pamp, se už několik let snaží zakořenit ruská Trolza, která se snaží navázat na dávné úspěchy věhlasného podniku ZiU, jehož je přímým nástupcem. Trolza již bodovala v Argentině, o čemž bude brzy na webu časopisu publikován samostatný příspěvek, a nyní se snaží oslnit o něco více na východě, v Uruguayi, kam zamíříme již nyní.
Hlavní město Ruské federace se až dosud mohlo chlubit bezkonkurenčně největší trolejbusovou sítí na světě. Už od roku 2014 nicméně dochází k postupné redukci provozu, a to známou "salámovou metodou", ačkoli ještě nedávno se zdálo, že se místní provoz bude těšit stabilizaci, ne-li mírnému rozkvětu.
Maroko by se mělo dočkat návratu trolejbusů. Město Marrákéš v centrální části země buduje nový dopravní systém na bázi BRT (Bus Rapid Transit), který by měl využívat tzv. hybridních (parciálních) trolejbusů.
Radnice kolumbijské Bogoty tento týden oznámila, že chce do ulic navrátit trolejbusy, které ve městě operovaly v letech 1948–1991.
Předchodzím článkem jsme se podívali do venezuelského města Mérida. Dnes ve Venezuele zůstaneme, ale posuneme se o něco více na severovýchod, a sice do města Barquisimeto. Tam měli rovněž v plánu vybudovat velkorysý BRT systém, jenž bude založen na trolejbusové dopravě, nicméně celá akce by se mohla označit za ukázku toho, jak by se některé věci neměly vůbec dělat...
Dosud bylo na světě vybudováno jen minimum BRT (Bus Rapid Transit) systémů, které byly uzpůsobeny pro trolejbusový mód. Hned dva z nich se přitom nacházejí v Jižní Americe, kde bychom přitom trolejbusových provozů napočítali všeho všudy jen 11.
Hlavní město jihoamerického Ekvádoru, Quito, si objednalo 80 nových autobusů postavených na platformě modelové řady autobusů Volvo v konfiguraci pro státy Jižní Ameriky. Vozidla budou určena pro provoz na linkách místního BRT (Bus Rapid Transit) systému, který byl uveden do provozu v roce 1995 a jehož páteř tvoří trojice trolejbusových linek. Na linkách by mělo stále sloužit celkem 113 dvoučlánkových trolejbusů z let 1995–2000, jejich doplnění a částečná náhrada dalšími trolejbusy (již tříčlánkovými) byla v roce 2015 poněkud překvapivě zastavena, přičemž namísto trolejbusů měly být pořízeny autobusy. K likvidaci trolejbusové dopravy ovšem zatím nedochází a autobusy by prozatím měly jen doplnit početní stav vozidel na trasách s ohledem na neustále rostoucí počet obyvatel (v roce 2001 žilo ve městě 1,3 mil. obyvatel, v roce 2013 to bylo již téměř 2 mil.).
Naprosto opačný vývoj mělo včerejší jednání chomutovského zastupitelstva, které se zaobíralo budoucností trolejbusové dopravy ve svém městě. Zatímco sousední Jirkov v minulém týdnu odhlasoval, že na svém území trolejbusy nechce, Chomutov rozhodl ve prospěch trolejbusů, a to poměrně jednoznačně. Z 31 zastupitelů se 2 při hlasování zdrželi a zbylých 29 se vyslovilo pro zachování trolejbusů. Proti usnesení tedy nebyl ani jeden jediný hlas.
Na Krymském poloostrově – sporném území, které bylo v roce 2014 jednostranně připojeno k Rusku – je možné nalézt nejdelší trolejbusovou trať na světě, která spojuje město Simferopol s Aluštou a Jaltou. Délka celého úseku činí kolem 86 km (v závislosti na tom, které části sítě jsou počítány), přičemž jízda trolejbusem v celé délce trasy zabere zhruba tři hodiny.
