Po druhé světové válce trpěla Vídeň, stejně jako většina poválečných tramvajových provozů, nedostatkem vozidel. Nepříznivou situaci pomohly zmírnit nákupy tramvají, které byly odkoupeny jako ojeté z USA.
Po roce 2000 bylo možné sledovat velký boom v rozvoji tramvajových systémů ve Spojených státech. Města se snažila zpravidla implementovat do svých ulic zpět dopravní prostředek, který před desítkami let odstranila jako neperspektivní a ulice uvolnila automobilům. Likvidace tramvajových systémů byla nezřídka vnímána jako chyba, kterou by bylo možné v nových podmínkách napravit. Zdaleka ne všechny nové tramvajové systémy jsou ale tak úspěšné, jak bylo očekáváno.
Americký Seattle zahajoval svůj tramvajový provoz s českými tramvajemi od Inekonu. Ten nejprve dodal 3 vozy typu Trio 12, následně pak dalších sedm tramvají výrazně přepracovaného (byť designově identického) typu Trio 121. Firma měla šanci na základě opce dodat dalších až 19 tramvají. Z toho ale sešlo.
Pamatuje ještě na náš článek o newyorském parku zvaném High Line? Jednalo se vlastně o články dva, první představil čtenářům historii nadzemních drah v New Yorku, druhý se pak věnoval otázce samotného parku, který vznikl na západní straně Manhattanu v několikametrové výšce nad zemí na konstrukci bývalé nadzemní dráhy, která však prapůvodně sloužila nikoli přepravě osob, ale nákladů. Park nad zemí tedy již známe, případně si jej mohou čtenáři připomenout pod výše uvedenými odkazemi, co ale takový park v podzemí?
Města v USA při realizaci náročných dopravních projektů, jako jsou například výstavby nových tramvajových tratí, prodloužení těch stávajících, případně výstavba metra, spoléhají zejména na dva zdroje financování. Jedním z nich jsou peníze získané dočasným navýšením daní ve vybraných oblastech, kterými má nová infrastruktura procházet, druhým pak státní rozpočet, v posledních letech zejména programy TIGER a New Starts.
Americký Boston je jedním z mála amerických měst, v němž je nadále možné projet se tramvajemi koncepce PCC. Na rozdíl od některých jiných měst (například Filadelfie), kde jsou provozovány fakticky novostavby provedené dle vzoru původní konstrukce (avšak s pozměněnými rozměrovými parametry, moderní elektrickou výzbrojí atp.) jsou v Bostonu stále v provozu původní vozy postavené vagónkou Pullman-Standard v letech 1945–46.
Americká Oklahoma začala s výstavbou své první nové tramvajové trati. Plánovaná tramvajová trať o délce 7,5 km bude tvořena jednou hlavní tratí (pomyslnou – byť poněkud deformovanou – osmičkou pojížděnou jednosměrně) a doplněna ve své jižní části navíc o tzv. Bricktown Loop (vytvořenou pomocí krátké spojky a sloužící k posílení dopravy v této oblasti), což je zřetelné z publikovaného plánku. Délka této smyčky bude 3,2 km.
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí.“ Kdo by neznal tato slova z Prohlášení nezávislosti Spojených států z roku 1775? Jak ale nastínil George Orwell ve své Farmě zvířat – všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Ve městě Tempe na jihu Arizony se připravuje další nový tramvajový provoz. Jeho stavba by měla začít ještě v roce 2017 a dokončena by měla být na přelomu let 2019/20. Zajímavostí však je, že Tempe již dnes tramvaje má, takže se vlastně jedná o rozšíření sítě, byť poněkud specifické.
Dnes se podíváme na poněkud netradiční téma, a sice na osvětlení vstupů do stanic metra v americkém New Yorku. Pokud jste někdy New York navštívili, jízdu místním fascinujícím systémem metra jste si jistě nenechali ujít.
