Pozdě, ale přece. Dne 31. října 2019 okolo 14:50 byla v Solingenu přestřihnutím symbolické pásky slavnostně zahájena trolejbusová doprava na dosud autobusové lince 695 Meigen – Abteiweg, která má být první vlaštovkou v deklarovaném úsilí města postupně převést místní provoz MHD výhradně na bedra trolejbusů. Elektrifikace této linky se děje s pomocí parciálních trolejbusů.
Loni jsme na webu časopisu informovali o vážném záměru západoněmeckého Solingenu zbavit se všech autobusů a nahradit je parciálními trolejbusy. Jednalo se o bezprecedentní oznámení.
Po prohrané válce bylo Německo (resp. jeho zbytek po odstoupení vybraných území) rozděleno do čtyř okupačních zón. Z trojice z nich (americké, anglické a francouzské) vznikla v roce 1949 Německá spolková republika (NSR/BRD; „západní Německo“), ze sovětské okupační zóny byla v říjnu 1949 zřízena Německá demokratická republika (NDR; „východní Německo). Problém ovšem vyvstal v Berlíně.
Jeden a půl patrové trolejbusy byly zvláštním specifikem vybraných trolejbusových provozů v západním Německu, jak jsme si představili v našem včerejším článku. Jeden z nich postavený na podvozku Henschel 562E se dochoval do dnešních dnů v trolejbusovém muzeu ve Velké Británii. Jak se ale trolejbus do ostrovního království dostal?
Klasický autobus či trolejbus si zřejmě představí každý a neméně známé jsou také autobusy patrové, které v minulosti měly rovněž i svou trolejbusovou obdobu, jež byla velmi rozšířená zejména ve Velké Británii. Již méně známé jsou však jeden a půl patrové vozy, které se staly typické zejména pro některá města v západním Německu po druhé světové válce. Právě na tato vozidla se nyní blíže zaměříme.
