Před třemi lety, přesněji dne 25. 1. 2020, vyjely naposledy na tramvajovou retro linku č. 15 v americké Philadelphii tramvaje koncepce PCC, a to primárně kvůli výstavbě silničního mostu a rekonstrukcím vybraných ulic, jimiž koleje této od zbytku tramvajové sítě téměř segregované linky vedly. Ačkoli se pod dojmem některých prohlášení dopravce (SEPTA) vyrojily spekulace, zda se vůbec (pseudo)historické tramvaje ještě někdy na trať vrátí, dnes již je jasné, že se blíží termín, kdy se legendární vozy, jež významně ovlivnily vývoj tramvajové dopravy prakticky na celém světě (Československa nevyjímaje), v rodišti americké deklarace za nezávislost zase objeví.
Pro linku číslo 15 si nechala SEPTA rekonstruovat v letech 2002 až 2004 osmnáct původních vozů PCC z roku 1947 vyrobených v St. Louis Car Company u společnosti Brookville Equipment Company, která navíc obdržela ještě dalších šest tramvají, jež měly posloužit jako donoři náhradních dílů. Přestože bylo cílem využít pro opravu původní filadelfské tramvaje (odstavené od roku 1992), s ohledem na požadované úpravy měl výrobce nakonec přistoupit v celém rozsahu k novostavbám. I proto jsou vozy označovány zpravidla jako typ PCC II. Tramvaje (ev. č. 2320–2337) obdržely i novou elektrickou výzbroj, klimatizaci salónu cestujících a s ohledem na instalaci plošiny pro vozíčkáře (ve formě výtahu) došlo i v porovnání s originálem k významnému rozšíření zadních dveří. Obnovený provoz na lince č. 15 byl s takto vyhotovenými vozy zahájen dne 4. 9. 2005.
Tramvaje disponovaly po rekonstrukci na počátku milénia i novým stanovištěm řidiče, jež vycházelo z tramvají provozovaných ve zbytku sítě. Sedadlo řidiče si vozy PCC II vypůjčily z autobusů Volvo. (foto: Libor Hinčica)
Očekávání vkládaná do retro provozu se ovšem nepodařila naplnit. Autoři myšlenky počítali s tím, že linka se „starými“ tramvajemi přitáhne cestující z řad turistů podobně, jako tomu bylo u úspěšného nasazování pestré sbírky historických tramvají v San Francisku. Jenomže trasování linky č. 15 ve Philadelphii nelze srovnávat s provozem u úžiny Golden Gate. Pro fanoušky dopravy se sice linka stala jistým magnetem, o náporech ale rozhodně mluvit nešlo. Opakovaně se proto objevovaly úvahy o tom, jak nasazení vozů PCC (resp. PCC II) na trase omezit, či zda provoz na lince dokonce přímo nezrušit. Vskutku „jedinečná“ se stala v tomto směru studie z roku 2018, kterou si nechal vypracovat dopravce a která navrhovala zastavení provozu (mj.) s odůvodněním, že tramvaje nemohou objíždět překážky, které se jim případně postaví do cesty, což u směrově vedeného vozidla pomocí dvojice kolejnic muselo být jistě zjištění, za které stálo autorům studie zaplatit.
Když pak v lednu 2020 došlo skutečně k zastavení provozu na lince č. 15, byla vyjádření týkající se její budoucnosti poněkud neurčitá. Oficiálně se jako důvod zastavení provozu využil fakt, že na trase linky číslo 15 začal vznikat nový silniční most nad silnicí I-95, ve skutečnosti ale došlo k odstávce ještě před rozběhnutím budování mostu, neboť 14 z 18 tramvají neprošlo nižším stupněm údržby (tzv. mechanickou prohlídkou, která odhalila více než přípustný rozsah koroze).
Nakonec se dopravce po dohodě s městem dohodl, že tramvaje PCC přece jen na linku vrátí, přičemž ustoupil i z avizovaného snížení počtu vozidel z 18 na pouhých 8. Opravy se zhostily přímo dílny SEPTA, které z velké části musely kvůli rozsahu poškození postavit vozové skříně nanovo. Očekávaná doba opravy (18 měsíců) se výrazně prodloužila v důsledku omezení způsobených Covidem-19, v současné době už ale práce pokročily natolik, že je od září předpokládán návrat 10 až 12 vozů, které budou nadále prokládány několika autobusovými spoji náhradní dopravy do doby, než bude dokončena oprava i zbylých „pí sí síček“ (kterých bude následně opět 18). Náklady na opravu jednoho vozu se mají i přes velký rozsah činností pohybovat podle amerických médií jen okolo 250 000 dolarů (cca 5,5 mil. Kč).
