Práce na projektu tramvajové sítě v bolivijské Cochabambě opět pokračují v plném proudu. Stát totiž uhradil více než 80 % dluhů a nutných záloh vůči zhotovitelskému konsorciu Asociación Accidental Tunari a další peníze pošle co nevidět, čímž se opětovně naplno oživila staveniště červené a zelené linky.
Hlavní stanice (vlevo) s předpokládaným zaústěním linek. Jak vidíme, vozovna je navržena blíže centru města. Právě za vozovnou spočívá opuštěná budova bývalého vlakového nádraží, při kterém se dále ve směru do centra rozkládá velké pouliční tržiště. Docházková vzdálenost od tržiště ke stanici tramvají je téměř kilometr, od centra města zhruba 2 km. (autor: Cons.Ingenieria UG21, úprava -vh-).
Momentálně se pokračuje ve stavbě měníren (na celé síti jich bude 19) a nastartována byla montáž trolejového vedení v plné délce obou linek (dosud byl pod proudem jen krátký úsek červené linky; na celé zhruba 43km síti má být přes 1 300 stožárů). Po červené lince už se začaly testovat tramvaje Stadler Metelica, kterých bude celkem 12. Jako kritické místo působí při stavbě tratí úrovňové přechody, kterých vznikne několik desítek, a jejich realizace není kvůli převážně husté zástavbě, a tedy velkému silničímu a pěšímu provozu, úplně snadná.
Co se žluté linky týče, její realizace nadále stojí, neboť ještě nebylo vyřešeno její trasování (a zřejmě i financování). Zelená i červená linka by ovšem mohly být zprovozněny už před Vánoci tohoto roku. Připomeňme, že projekt, nazývaný v místních reáliích jako vlak, je opakovaně kritizován pro svou koncepci (jednokolejné tratě s výhybnami, vyhýbání se užšímu centru města, kolize s místní zelenou promenádou, koupě jen 12 tříčlánkových tramvají, kterým byla loni uměle navýšena kapacita z 6 na 11 osob/m2, apod.), i způsob, jakým byla jeho realizace zadána výše zmíněnému sdružení. Po rozestavění se pak mj. přišlo na to, že tratě nemají dostatečně vyřešeno odvodnění.
