Příklad hodný následování. Tak lze hovořit o výrazném zjednodušení legislativy v oblasti výstavby nových trolejbusových tratí v sousedním Německu. S koncem roku 2020 byla zrušena povinnost zahrnovat výstavbu trolejbusových tratí do územních plánů a procházet náročným schvalovacím procesem v případě, že se někdo rozhodne postavit novou trolejbusovou trať (dle § 28 odst. 1a č. 1 ve spojení s § 41 odst. 1 německého spolkového zákoníku o přepravě cestujících).
Zákonodárci přistoupili k problematice trolejbusů velmi jednoduše. Výstavba nových trolejbusových tratí podle předloženého a později schváleného návrhu žádným způsobem neohrožuje zájmy třetích stran, protože v porovnání s tramvajovými tratěmi zde nedochází k žádným zásadním stavebním úpravám. V praxi to znamená, že je nově v Německu možné postavit trolejbusovou trať naprosto kdekoli, aniž by bylo nutné žádat o povolení, tedy s jedinou výjimkou, a tou je souhlas příslušného orgánu zabezpečujícího výstavbu a údržbu silnic, po nichž by měly trolejbusy jezdit (nejčastěji je však takovým provozovatelem stát, spolková země či město; soukromé komunikace jsou výjimečné).
Navíc odpadla i povinnost posuzování vlivu stavby trolejbusové trati na životní prostředí (EIA), což je opět pro budování trolejbusových tratí v zemi našeho západního souseda přelomový okamžik. Argumentace pro zrušení povinností posuzování vlivu stavby na životní prostředí byla jednoduchá: trolejbusy využívají veřejný pouliční prostor, v němž výstavbou trati dojde k minimálnímu dopadu na řešení prostoru a neovlivňuje nijak třetí strany. Trolejbusy coby náhrada naftových autobusů jsou ekologičtější a tišší. Nákladné a časově náročné posuzování vlivu trolejbusů na životní prostředí tak postrádá smysl, protože by nikdy nemělo dopadnout negativně.
