Mykolajiv je oblastní město Mykolajivské oblasti, jež bezprostředně sousedí s Chersonskou oblastí, jejíž značná část padla do rukou ruských invazních vojsk. Na rozdíl od Chersonu, o němž je shodou okolností právě dnes (11. 11. 2022) v souvislosti s jeho osvobozením od okupačních vojsk v médiích hodně slyšet, se Mykolajiv nepodařilo ruské armádě obsadit, přestože byla v březnu Putinova vojska na prahu tohoto města.
Už od 12. dubna 2022 je Mykolajiv bez přístupu k pitné vodě. Právě tehdy totiž „mírotvorci“ z Ruské federace zničili vodovodní potrubí v Chersonské oblasti, které zásobovalo město, v němž před válkou žilo bezmála 500 000 obyvatel, pitnou vodou z řeky Dněpr. Mykolajiv se ocitl zcela bez vody na několik měsíců, než se podařilo vybudovat potrubí k řece Jížní Buh, která kolem města protéká.
Jenomže nový přívod vody vyřešil situaci jen částečně. Jížní Buh totiž nedaleko Mykolajiva ústí do Černého moře a v době přílivu se rozšiřují brakické vody do hloubi vnitrozemí, v důsledku čehož je voda z nově vybudovaného nouzového potrubí slaná, takže město je i nadále bez pitné vody a vodu z vodovodu lze používat jen jako užitkovou, alespoň tedy do doby, než bude zajištěna její filtrace a čištění.
Vzhledem k této situaci začala od dubna distribuovat pitnou vodu ve městě nezvykle také vozidla městské hromadné dopravy. První vlaštovkou určenou k tomuto účelu se stala nákladní tramvaj TK-28 ev. č. 1001 z roku 1989, jež do té doby sloužila k broušení kolejí ve městě a při výlukových činnostech distribuovala stavební materiál na místo určení (disponuje k tomuto účelu plošinou s jeřábem). Od jara ale byla využívána výhradně k rozvozu pitné vody, přičemž úprava byla provedena jednoduše doplněním cisterny s pitnou vodou na nákladní plošinu. Připomeňme, že typ TK-28 je odvozen z legendárního sovětského modelu KTM-5M3, přičemž celkem mělo být vyrobeno pouze 43 těchto vozů, z nichž na Ukrajině slouží dodnes jen jediný – ten mykolajivský.
K distribuci pitné vody byl využit už od jara také nákladní trolejbus KTG-2 ev. č. TG-4 z roku 1983. Nákladní trolejbusy řady KTG byly vyráběny v Kyjevě závodem KZET od roku 1976 až do roku 1993, přičemž celkem mělo vzniknout více než 700 vozů v různých modifikacích. Navrženo bylo původně devět základních verzí, některé se ale do výroby nedostaly. Mykolajivský vůz ev. č. TG-4 byl v mírových časech využíván pro přepravu náhradních dílů mezi trolejbusovou vozovnou a dílnami těžké údržby, válečný stav mu však propůjčil novou roli, kdy podobně jako v případě nákladní tramvaje byla na zadní plošinu umístěna cisterna umožňující přepravu až 4 000 litrů pitné vody.
S blížící se zimou a neustále se snižující se venkovní teplotou se ovšem využití plošinových vozů přiblížilo svému konci. Očekávaný pokles teplot by jistě zapříčinil zamrznutí vody v nádržích, a tak bylo rozhodnuto adaptovat pro potřeby transportu pitné vody vozy vyčleněné z osobní dopravy, u nichž bude možné zajistit vytápění interiéru.
V segmentu tramvají byla pro tyto účely vyčleněna tramvaj 71-605 (KTM-5MZ) ev. č. 2108 z roku 1985, která byla až do listopadu nasazována na linky. Ze salónu bylo demontováno několik sedadel, aby zde mohly být umístěny 2 barely o celkovém objemu 2 000 litrů . Navíc přibyly cedule s nápisy „Pitná voda“. Od 3. listopadu převzala tramvaj jízdní řád nákladního vozu TK-28 se zastávkami s časy pobytů, kdy si lidé mohou přijít doplnit své zásoby pitné vody.
Na poli trolejbusové trakce byl vybrán trolejbus ZiU-682V [V00] ev. č. 3159 z roku 1987, který nahradil nákladní trolejbus KTG-2 od 10. 11. 2022. „Ziučko“ prošlo nedávno dílenskou prohlídkou vyššího stupně, při níž obdrželo nový modrobílý lak, který nijak nesouvisí s novou funkcí, jež byla trolejbusu svěřena, byť to tak může na první pohled vypadat. V salónu vozu se po demontáži vybraných sedadel nachází 4 barely o celkovém objemu 4 000 litrů pitné vody.