Společnost Electrontrans ze Lvova vyrobí své první parciální trolejbusy. Po delší odmlce se podařilo společnosti uspět ve výběrovém řízení na dodání devíti vozů o délce 12 m pro západoukrajinský Ivano-Frankivsk.
Electrontrans je společným ukrajinsko-německým podnikem, jenž byl založen v roce 2011 s cílem uspět nejen na ukrajinském trhu s novými vozidly hromadné dopravy. Základem technického týmu společnosti se stali pracovníci někdejšího podniku LAZ, jenž ve stejné době mířil po vleklých problémech pod ruským vlastníkem do likvidace. Electrontrans se začal zabývat nejprve produkcí tramvají, k ní však záhy přidal i trolejbusy, autobusy a elektrobusy. V případě trolejbusů byl dosud představen jediný typ značený obchodním jménem Electron T19, pod nímž se ukrývá model o délce 12 m, jehož vývoj byl do značné míry ovlivněn výrobními a provozními zkušenostmi s vozy LAZ E183. Práce na prototypu byl zahájeny v roce 2013, k oficiálnímu představení a předání prvního vozu do služeb lvovského DP došlo o rok později.
Výroba trolejbusů probíhala v letech 2014 až 2020, přičemž celkem spatřilo světlo světa 62 vozů, z nichž dva odebralo v roce 2014 město Chmelnyckyj a zbylých 60 Lvov. Trolejbusy vznikaly ve dvou variantách rozlišenými jako podtypy T19101 a T19102. Ten první se zrodil jen ve čtyřech exemplářích (oba vozy v Chmelnyckém a dva trolejbusy ve Lvově) a využíval ruské motory PEMZ DTA-2U1 a trakční měniče od Cherhosu (PTAD-202M-180-129), zatímco zbylých 58 trolejbusů bylo vybaveno již motorem AD-903U1 ukrajinské provenience (Elektrotyazhmaš) a polskou elektrickou výzbrojí ENIKA (ENI-ZNT200/EL/LW). Dodávky trolejbusů se ovšem neobešly bez problémů. Přestože řada konstrukčních vad, jež byla známá z nepříliš povedeného typu LAZ E183, byla v konstrukci Electronů E19 odstraněna, jiné nové se objevily. To vedlo mj. k prodloužení dodacích termínů.
S ohledem na válečný konflikt, která rozpoutala Ruská federace v únoru 2022, byla aktivita prakticky všech společností zabývajících se vývojem a výrobou vozidel hromadné dopravy na Ukrajině utlumena, ať již v důsledku poškození výrobních závodů (průchod fronty), nutnosti adaptovat produkci pro válečnou výrobu, anebo jednoduše kvůli nedostatku prostředků dopravních podniků (měst) na investice do vozového parku. Třebaže válka pokračuje, daří se alespoň v omezené míře investice do nákupu nových tramvají a trolejbusů v posledním zhruba roce prosazovat, a to především v regionech, v nichž se jeví podle dosavadního průběhu konfliktu šance, že do nich někdy vstoupí noha ruského okupanta, jako titěrná, což ovlivňuje ochotu západních bank participovat na financování místních rozvojových projektů.
Ivano-Frankivsk vypsal soutěž na dodání devíti parciálních trolejbusů už v dubnu 2023, vítěz byl však oznámen až v srpnu, přičemž se jím stal poněkud překvapivě právě Electrontrans se svým vozem T19. Oproti dříve dodaným vozům bude všech devět trolejbusů vybaveno trakčními bateriemi. Technické údaje k novému modelu ovšem prozatím prozrazeny nebyly, pomineme-li dojezd v režimu na baterie, jenž má činit na jedno nabití 15 km. Elektrickou výzbroj by měla opět dodávat polská ENIKA, která se v letošním roce stala součástí nadnárodní indické skupiny MEDHA. Smluvní cena činí 3 615 000 €, tedy 401 666 € za vůz, což při současném kurzu české koruny odpovídá zhruba sumě 10,2 mil. Kč. Z uvedené sumy tvoří 3 mil. € úvěr od Evropské investiční banky, zbylých 615 000 € bylo poskytnuto jako nenávratný grant (finanční pomoc). Dodání se očekává v roce 2025.