Tradiční belgický výrobce autobusů a trolejbusů společnost Van Hool stojí před hrozbou uzavření. Do čela společnosti byl postaven krizový manažer, jenž má pomoci vyhrabat ji z červených čísel, do nichž se společnost propadla (údajně až po Covidu-19). Otázkou je, zda na to bude mít producent, jenž je stále rodinným podnikem v držení rodiny Van Hoolů a jehož historie sahá až do roku 1947, dostatek času. Společnost totiž nutně potřebuje i finanční injekci.
V současné době zaměstnává Van Hool ve svém belgickém závodě v Koningshooiktu u Lieru 2 494 pracovníků. Dne 11. 3. 2024 bylo oznámeno, že s celkem 1 116 z nich se bude muset společnost do konce roku 2027 rozloučit, z toho drtivá většina má společnost opustit již v letošním roce – celkem 834 lidí. U 115 lidí mají být odchody tvořeny předčasnými důchody, 20 se má rozloučit na základě dobrovolnosti, avšak zbylých 659 bude zkrátka propuštěno v rámci snižování stavu. V roce 2025 by měl pokles pokračovat dalšími 27 lidmi a v letech 2026 a 2027 by mělo odejít 228 zaměstnanců. To vše ovšem za předpokladu, že se firmě podaří zajistit finanční prostředky na další fungování. Hledání strategického investora, který by do firmy napumpoval min. 45 mil. €, totiž skončilo zatím bez úspěchu. Dalších 15 mil. € by přitom měla firma vyplatit ještě na odstupných. Čas na dohodu s bankami má vedení Van Hoolu jen do 31. 3. 2024. Pokud se nepodaří dohody dosáhnout, bude muset následovat vyhlášení úpadku společnosti.
Na pomoc producentovi je ochoten přispěchat stát, resp. vláda vlámského regionu, avšak klade si jednu podmínku – na projektu záchrany Van Hoolu bude participovat jen tehdy, pokud se najde soukromý investor, jenž bude ochoten podstupovat toto dobrodružství společně s ní, tedy někdo, kdo na sebe převezme část rizik.
Pokud by se výše popsaný restrukturalizační plán přetavil v realitu, znamenalo by to mj. ukončení produkce autobusů a trolejbusů značky Van Hool v Belgii. Nezbytnou podmínkou zajištění konkurenceschopnosti nových výrobků Van Hoolu je totiž přesun do makedonského závodu, v němž se již od roku 2013 vyráběla většina zájezdových autobusů belgické značky. Úplné zastavení výroby a prodejů městských vozidel nebylo po pondělním (11. 3. 2024) jednání s odbory potvrzeno. V Belgii by každopádně nadále zůstala jen výroba nákladních přívěsů (návěsů, cisteren, skříňových nákladních vozů, kontejnerů na plyn atp.), kterých má závod vyprodukovat okolo 4 000 ročně.
Nutno říci, že informace o špatné kondici Van Hoolu nemohla být pro ty, jež trh dlouhodobě sledují, příliš překvapující. Ačkoli oficiálně se hovoří o tom, že firma se nevzpamatovala z následků proticovidových opatření, ve skutečnosti byl sestupný tržní podíl především v autobusovém segmentu zřejmý již řadu let, přičemž stabilitu firmy ohrožovaly i pře uvnitř rodiny, jež se nedokázala shodnout na směřování společného podniku. Tržní strategie přitom byla mnohdy nejasná a jednání obchodních týmů prakticky nepředvídatelná. Covid-19, který umrtvil prodej luxusních autobusů, jež tvořily 80 % obratu autobusové divize firmy, sice zatloukl vzhledem ke způsobeným ztrátám (až 60 mil. € ročně) naráz hned několik hřebíčků do rakve, ovšem rozhodně jej nelze vnímat za jedinou příčinu křečí, v nichž se Van Hool ocitl a v nichž se teď zmítá.
Finanční ukazatele za rok 2023 ještě nebyly publikovány, avšak za předloňský rok (2022) byla generována čistá ztráta 18,5 mil. € (cca 470 mil. Kč), což by ještě nebylo tak zlé číslo, kdyby současně nebylo provázeno nesplaceným dluhem vůči bankám ve výši 200 mil. € (zhruba 5 mld. Kč) a dalšími 34 mil. € (cirka 865 mil. Kč), které firma dlužila fondu sociálního zabezpečení. Za dluhy Van Hoolu se již v minulosti zaručila do značné míry vlámská vláda (prostřednictvím svého nouzového fondu), takže hrozí, že nesplnění svých finančních povinností bude ve výsledku sanovat vlámský daňový poplatník.
