Německý Wiesbaden byl přinucen revidovat své plány na nákup nových lokálně bezemisních autobusů. Hlavní město spolkové země Hesensko spojilo obnovu vozového parku s autobusy Mercedes-Benz eCitaro, které se měly stát náhradou dieselových autobusů i odpískaného projektu návratu tramvají do města (ten definitivně odmítla v roce 2020 veřejnost v referendu).
Celkem bylo do města dodáno od konce roku 2019 již 56 elektrobusů eCitaro a dalších 64 je ještě objednáno, přičemž s jejich dodáním se počítá do konce letošního roku. Město uvádělo, že v průběhu čtyř let nakoupí až 220 elektrobusů, sny se ale tváří tvář realitě musely pozměnit. Autobusy se podle lokálních médií měly potýkat s dílčími technickými nedostatky, z nichž nejzávažnější se po sérii požárů v Německu týkaly svolání celé flotily vozů s bateriemi s tzv. pevným elektrolytem (solid-state batteries) do výrobního závodu v Mannheimu, k čemuž došlo od poloviny února 2022. V této souvislosti se musel Wiesbaden potýkat s výpadky v provozu, protože chybějící vozidla nebylo možné v plné míře zastoupit. Zdá se přitom, že skupina Daimler problémové baterie do budoucna už odepsala. Nedávno představené inovace v oblasti výroby elektrobusů se chlubí novými a výkonnějšími články NMC (nikl-mangan-kobalt), o dříve široce propagovaných baterií s pevným elektrolytem však nepadlo v prezentacích výrobce ani slovo.
Pomineme-li tento technický nedostatek, který může potkat jakéhokoli výrobce a který značka Mercedes-Benz aktivně řeší, představoval ve Wiesbadenu palčivější problém dojezd elektrobusů. Kopcovitý terén se ukázal v zimních měsících pro elektrobusy velkou překážkou. Na jedno nabití měl elektrobus bez ohledu na okolní podmínky urazit min. 150 km, ve Wiesbadenu však dojezd v nejhorším případě klesl pouze na 50 km. Kritice nákupu elektrobusů poukazují na to, že dieselový autobus zvládne ve Wiesbadenu bez obtíží denně 300 až 400 km a v porovnání s elektrobusem je zhruba třikrát levnější. Město navíc dosud nedořešilo, jak nabíjet vozidla i během dne. Elektrobusy nakoupené v uplynulých letech se ale k rychlému nabíjení použít stejně nedají, takže prodloužení jejich dojezdu je komplikované.
Tváří tvář těmto výsledkům se město rozhodlo, že plánovaný tendr na nákup článkových elektrobusů nevypíše a namísto nich připravilo další zakázku na nákup dieselových vozů. Vedle obav z nedostatečného dojezdu vozidel hrál významnou roli i fakt, že se nepodařilo zajistit potřebný příkon pro nabíjení nových elektrobusů. Město se snažilo pět let hledat pozemek na výstavbu nové rozvodny, ukázalo se ale, že potřebné množství energie není tak jako tak možné jednoduše do města přivést.
Blamáží skončila i snaha o zelenou energii získávanou z fotovoltaických panelů. Na střeše autobusových garáží sice byla osazena elektrárna s 6 000 m2 plochy solárních panelů, ta ale musí být nyní rozebrána v souvislosti s novými předpisy o požární ochraně týkající se používání a provozu nabíjecí infrastruktury elektrobusů ve městě. Jinými slovy: dopravce si musel vybrat, zda chce elektrárnu, ale pak pod ní nemůže parkovat své elektrobusy, anebo upřednostní garážování vozidel. Budoucnost městské dopravy ve Wiesbadenu tak má být nadále postavena na dieselových autobusech coby páteři systému.
